Zteč Prahy

Dne 7. 9. 2022 jsme vzali Prahu útokem. Ptáte se KDO? Přece dvě třídy budoucích maturantů Gymnázia Moravský Krumlov a s nimi jejich učitelé. Šalina bohužel do Prahy nejezdí, a tak jsme museli použít dopravu vlakovou. Pro místní to bylo trochu zjevení, když se na “hlaváku“ vyrojila z vlaku skupinka Moravanů, mluvíc podivným jazykem, kterému nikdo nerozuměl.

Sedmičky vína začaly cinkat a tak už o nás věděli snad úplně všichni. Další směr útoku: šalina, metro a hotel. Naši největší myslitelé rozluštili fungování automatů na lístky a dokonce i jízdní řád. Pak už zbývalo pouze obsadit hotel a vydat se směrem, kterým by se mohl nacházet Senát Parlamentu České republiky.

Po projití bezpečnostního rámu, který byl naštěstí slepý, jsme vešli do budovy Valdštejnského paláce a okukovali zdejší výzdobu. Vyslechli jsme výklad naší průvodkyně a vtrhli jsme do senátu. Bohužel tam zrovna nikdo nebyl, takže jsme jej opouštěli s prázdnou. Po následném rozchodu jsme se v menších partizánských skupinách rozeběhli terorizovat místní obyvatelstvo. Restaurace a hospody neměly šanci, co nám přišlo pod ruku, to jsme snědli, co teklo (až na asfalt), to jsme vypili. Tedy až na vinné lístky s průměrnou cenou lahve okolo 12€...

Poté opět šalinou až na Vyšehrad. Hradby nás nedokázaly zastavit a my tak pronikli dovnitř. Mrkli jsme na hřbitov (celkem mrtvo...) a pak jsme šli do parku, kde jsme zjistili, že tráva vypadá všude stejně. Potom jsme z vyhlídky házeli mince pro štěstí (u maturity) a koukali na Vltavu. Co se dělo po následném rozchodu napsat nemůžu, jelikož jsem byl pouze s jednou skupinkou partizánů.

Ve čtvrtek proběhla naše ranní doprava pouze s minimálními ztrátami. Po chaosu, který pražská hromadná doprava způsobuje, a několika přestupech pod zem a zpět jsme dorazili do Leteckého muzea Kbely. Někteří z nás byli až přespříliš nadšení z pohledu na vojenská letadla, vrtulníky a ostatní techniku, a to až tak, že je musel průvodce mírnit, ať chudáky letadla neosahávají. Po vydrancování obchůdku se suvenýry jsme se neplánovaně rozdělili na dvě skupiny, jednu pěší a jednu mechanizovanou (jeli autobusem). Obě naše poloviny následně vzaly útokem pivovar, který stál poblíž. Všechno pivo bylo opět vypito a zásoby snězeny a my se úspěšně vrátili domů. Po cestě jsme se zastavili v Národním památníku hrdinů heydrichiády, který se nachází při chrámu sv. Cyrila a Metoděje, kde jsme uctili památku našich válečných hrdinů. Poté byl vyhlášen rozchod a skupinky záškodníků šly dělat po Praze bůhvíco.

Posledním dnem naší třídenní exkurze byl pátek. Náš hlavní cíl, Pražský hrad, byl na dosah. Při vstupu jsme narazili na první ozbrojený odpor. U bezpečnostních rámů stáli vojáci se samopaly. Toto však vyústilo pouze v menší zdržení a brzy jsme byli uvnitř. Obdivovali jsme svatovítskou katedrálu, obsadili Hrad a přiléhající Zlatou uličku a poté jsme se se splněným úkolem vrátili domů.

P. S. Jakákoliv spojitost reálných osob a pití alkoholu v této zprávě je pouhou autorskou licencí.

Martin Sova, Sexta