Česko nemá pořádnou levici
Po celé týdny i měsíce se nad Českem vznášel stín. Stín toho, že se do sněmovny opět dostanou komunisté. V sobotu 4. října naštěstí vysvitlo slunce a onen stín se během sčítání hlasů vypařil jako pára nad hrncem. Hnutí Stačilo! se nad uzavírací klauzuli pěti procent nedostalo a většina země si tak mohla v klidu oddechnout.
I mně se ulevilo. Více než kdy jindy jsem si ale uvědomil, že česká politická scéna je nepřiměřeně nakloněná pravici. Že Česko nemá pořádnou levicovou stranu. A tím nemyslím sociální levici, kterou zastupují Piráti nebo STAN, ale ekonomickou. Část politického spektra, kterou zastupují socialisté a komunisté.
V Česku bývají obě ideologie spojovány ne s původními Marxovými myšlenkami o společenské rovnosti, nýbrž s diktaturou, kterou zde v únoru 1948 nastolila Komunistická strana Československa. Což je pochopitelné – mnozí tento režim zažili a (vesměs) si řekli, že si ho zopakovat nechtějí. A také ti, kteří ho nezažili, jsou k němu kritičtí. Historie k němu (oprávněně) příliš laskavá nebyla, stejně jako on nebyl laskavý k disidentům.
„Rudá ideologie“ ale ve svém jádře totalitní není. Ba naopak – komunismus, jak ho navrhli Marx a Engels, usiluje o společnost, která se postupně zbaví veškerého vlivu státu. Marx se zastával svobody slova i tisku. To je naprostý opak takzvaných „socialistických“ režimů Varšavského paktu, které udržovaly rozsáhlý státní aparát ke kontrole populace. Dalo by se dohadovat o tom, že tyto režimy byly těžko socialistické; přinejlepším bylo možné mluvit o státním kapitalismu. Tržní ekonomika stále existovala. Jen ji místo soukromých podnikatelů kontroloval stát, který vynaložil jen minimální úsilí k vytvoření společnosti bez třídních rozdílů.
A je to právě státní kapitalismus, který uznávají české levicové strany jako Stačilo! nebo KSČM. Neříkají to přímo, ale z rétoriky jejich členů a lídrů je více než jasné, že chtějí pouze pokračovat v šlépějích KSČ. Proč by jinak tato hnutí označovala Rusko jako svobodnou, transparentní demokracii a popírala, že by se v roce 1968 nějaká invaze konala? Proč jinak tak vehementně kritizují kdejakou akci Západu, ale vůči činnostem Východu neřeknou ani slovo?
Avšak komunismus není redukovaný jen na tyto dva protipóly. Není rozdělen jen na Marxovu myšlenku, ve které byla revoluce nutností, a na totalitní vládu jedné strany, které jsme si užili až až. Má ještě umírněný proud, demokratický socialismus neboli eurokomunismus, který revoluci, třídní boj i represi odmítá a funguje v rámci demokratických institucí. Patří k němu například Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“, kvůli kterému nás vojska Varšavské smlouvy do roku 1991 okupovala. A není to jen relikvie minulosti. Velká část levicových evropských stran se k eurokomunismu a podpoře Západu hlásí. Patří mezi ně například německá Die Linke nebo Francouzská komunistická strana, přičemž ta druhá je součástí vlády.
Na závěr chci říct, že nejsem komunista. I přes vady kapitalismu si stále myslím, že je nejlepším ekonomickým systémem, který máme, a věřím, že s dostatečnými regulacemi může fungovat nejen pro miliardáře, ale i obyčejné občany. Také si ale uvědomuji, že komunisté nemusí být jenom rusofilními apologetiky minulého režimu, ale mohou být i demokraty jako já a vy.
Štve mě, že u nás levici strany à la KSČM nebo Stačilo! dávají tak špatnou pověst. Že lidé jako Kateřina Konečná brání tomu, aby si společnost oddělila socialismus od Československé socialistické republiky, která s Marxovou ideologií měla kromě názvu společné jen pramálo.
Neříkám, že Česku mají opět vládnout komunisté, ať už demokratičtí nebo ne. Tvrdím jen, že potřebujeme moderní, prozápadní levici, která by trochu vyvážila politické spektrum. Jsou to koneckonců socialistické kruhy, které často přišly jako první s myšlenkami typu zkrácení pracovní doby nebo zdravotnictví pro všechny.
Dominik Trunda, 2.A
