Až budeš starší, tak to pochopíš

Je pondělí 17. 3. 2025 ráno a žáci druhých a třetích ročníků vyššího gymnázia si ve vlacích směřujících do Brna pokládají otázku, jestli tento den bude vůbec stát za to. Ti optimističtější z nich berou dopolední výukový program v kinosále za vhodnou příležitost k dospávání. Nikdo nic neočekává. Nikdo se na nic netěší. Jak rychle budou vyvedeni z omylu?

Jeden svět, tedy mezinárodní festival filmů o lidských právech, který funguje pod záštitou nevládní neziskové organizace Člověk v tísni, letos, jako již tradičně, zavítal i do Brna. Zde po dobu devíti dnů promítal výukové filmy zaměřené na tematiku lidských práv. Pro pedagogy vyučující základy společenských věd naprostá lahůdka, kterou si nemůžou nechat ujít. A tak jsme se tam ocitli i my.

Za dopoledne jsme shlédli dva z nabízených filmů. První rozhodně nasadil vysokou laťku.

Mister Nobody against Putin, v doslovném překladu do češtiny “Pan Nikdo proti Putinovi” se zaměřuje na realistický popis militarizace ruských škol a společnosti naplněné proruskou propagandou. Díky emigraci jednoho ruského učitele jsme měli možnost shlédnout až děsivě opravdový příběh, z kterého mrazí v zádech.

Studenti se přímo před našima očima loučili s kamarády, kteří byli mobilizováni. Ztráceli své otce a bratry. Pod neustálým a přetrvávajícím tlakem se báli svěřit i demokraticky smýšlejícímu učiteli, který pro ně měl vždycky dveře kabinetu dokořán. Pavel "Pasha" Talankin nakonec s videomateriály natočenými v prostředí těžbou zatíženého města v pohoří Ural uprchl na území ČR. Zde se hodlá věnovat ruským uprchlíkům.

Abych pravdu řekla, Vážení čtenáři, bylo velmi znepokojující vidět malé děti, které sotva dokáží vydržet deset minut sedět v klidu v lavici, jak do nich lijí propagandu, jako by byly záhon, který nutně potřebuje zalít. Pasha mohl pouze dokumentovat výuku těchto speciálních hodin, kde se probíralo mimo jiné “správné” nahlížení na válku na Ukrajině. Ta probíhá už neuvěřitelné tři roky od magického data 24. 2. 2022.

Toto datum vejde do dějin, respektive učebnic dějepisu a dále do hlav naší budoucí generace velmi lehce. Je dobře zapamatovatelné. Každý známe rok 1620... Dalším důležitým datem našich dějin je konec druhé světové války – 8. 5. 1945. O méně než osmdesát let později se Evropa potýká s dalším válečným konfliktem. S konfliktem, ve kterém obě strany přichází o mladou generaci nadějných mužů a chlapců, z kterých jediné rozhodnutí jediného člověka udělalo vojáky.

Pokud jste někdy od začátku války na Ukrajině jeli z Krumlova do Brna vlakem, dozajista jste míjeli jistou stanici, kde snad nikdy nikdo nenastupuje. Na jediné zděné budově tohoto nástupiště uprostřed lesa je černým sprejem vyveden nápis: ,,Válka je Putinova chyba, až budeš starší, tak to pochopíš – máma”. Dle mého názoru je mylné myslet si, že válka na Ukrajině je válkou obyčejných Rusů. Je Putinova.

Jistě, existuje nejspíš mnoho lidí, kteří s ní souhlasí. Buďto je k tomuto závěru vede nenávist a uzurpátorství, které daleko přesahuje mé chápání, nebo jsou ovlivněni propagandou. Jedním takovým člověkem, kterého zmanipulovala propaganda je podle Pashi učitel dějepisu jeho školy. Ten za jednu z historických postav, kterou by rád potkal, označil například otce gulagu. Jako důvod uvedl jeho “zajímavou práci”. Právě tento člověk v největší škole ve městě dohlíží na dodržování povinných ranních nástupů. V jedné scéně dokonce i na pochodování sotva devítiletých chlapců s vojenskými čapkami na hlavách v prostorách školní chodby.

Pod jeho vedením škola pořádá něco na způsob školní olympiády ve vojenských disciplínách. Hází se granátem, střílí se z pušek a podobně. Nezapomíná se ani na diplomy. K ničemu jinému než školním olympijským hrám tyto akce přirovnat nelze, jak akceptovány a “v pořádku” byly. Studenti chodí na povinné přednášky, které byly vedeny například Wagnerovci, což je ruská paramilitární organizace, která se zúčastnila několika mezinárodních ozbrojených konfliktů.

Pasha se postupem času začne loučit s přáteli, jeho žákyně přichází o přítele, druhá zase o bratra, který se pokusil dezertovat. Malý chlapec ztratil otce. Tyto děti byly poté režimem donuceny opakovat hesla propagandy a sledovat “rallye” aut s připevněnými vlajkami na střeše, které jezdí po ulicích města mědi. Na otázku, jestli znají někoho, kdo nesouhlasí s válkou, místní Pashovi odpovídají záporně. Autor filmu v tomto bodě poznamenává, že se před ním a jeho zapnutou kamerou, s kterou chodil nepřetržitě již před válkou a natáčel školní a městské akce, lidé začínají chovat nervózně.

Nejdojemnějším momentem byl zaznamenaný pohřeb Pashova kamaráda. Ten jsme vyslechli jen v audioverzi, protože natáčet pohřeb ruského vojáka je velmi riskantní. Štkající matka oplakávající ztrátu svého syna nenechala nikoho z nás chladným. Ta atmosféra okamžiku nefalšované bolesti ze ztráty se navždycky vepsala do mé paměti. Pokud to nevíte, Rusko tají počet padlých vojáků. Nikdo tedy netuší, jak na tom jejich země je. Lid, který byl vtažen do válečného konfliktu, nezná počty svých mrtvých. Nestáli o něj, ani neusilovali. Jen teď podle něj musí žít a upravovat svou řeč kdekoliv jinde než doma pod ochranou přikrývky jejich postelí.

Chtěla bych poděkovat našim pedagožkám, které nám umožnily shlédnout právě tento film. Myslím, že mluvím za všechny mé spolužáky, když řeknu, že měl silný dozvuk.

Naopak bez druhého filmu bychom se všichni, i naše rozčarované paní učitelky, nejspíš obešli. Dal by se zjednodušeně popsat větou: ,,Neposlechla jsem matku a fotila své kompromitující fotografie a teď se divím, že mám kvůli tomu problémy.”

Jméno zvláštně až nepříjemně natočeného a nezáživného filmu podle skutečných událostí už si ani nevybavím. Vydírání hackera, který se dostal do ukradeného počítače obsahující zmiňované kompromitující fotografie, se dalo vyhnout jednoduše jejich nefocením.

Nejmenované žákyně 2.A poté žertovaly o řešení problému poškozené slečny, která se nakonec rozhodla uveřejnit tyto fotografie sama na svých sociálních sítích, aby ji již nebylo možné vydírat jejich “vysláním do světa”. ,,Co nám tím chtěla autorka filmu asi říci?” ptají se zmiňované žákyně. ,,No přeci, ať dávám své nahé fotky na Instagram!”

Jak jste asi již poznali, Vážení čtenáři, po předchozím filmu přišlo velmi hořké zklamání. A přesto nikdo z nás nelituje, že se tohoto dopoledního programu zúčastnil.

Janderková Markéta, Kvarta