Ideální svět za 50 let
Svět kolem nás se neustále mění. Technologie, medicína i způsob, jak přemýšlíme, jak pečujeme o své zdraví ať už psychické nebo fyzické. Ale položili jste si někdy otázku, jak bude život vypadat v roce 2075? Budeme zdravější díky pokročilé medicíně? Nahradí některé zaměstnance umělá inteligence? Jaký dopad budou mít dnešní ekologické problémy na budoucí generace? Budeme žít v městech plných robotů nebo se budeme vracet k přírodě a jednoduchému životnímu stylu? Budoucnost nezáleží jen na vědeckém pokroku, ale i na našem uvažování, hodnotách a přemýšlení. V této eseji se zaměřím na to, jak se promění medicína, psychologie, školství, sociální sítě, sociologie, ekologie a lidská identita. Také bych chtěla nastínit, jaké výzvy a problémy čekají mladé lidi v následujících desetiletích. Bude svět lepším místem k životu a seberozvoji, nebo nás čekají nové zkušenosti a problémy, které jsme dosud nezažili?
Nejprve se zaměříme na medicínu. V pravěku a starověku bylo lékařství založené na bylinkách, magii a šamanismu. Poté vznikaly první lékařské spisy a lékařství se postupně vyvíjelo až do dnešní moderní medicíny. Možná si ale někteří z nás kladou i tyto otázky. Budou lékaři nahrazeni umělou inteligencí? Změní se délka a kvalita lidského života? Budou v budoucnu 3D tiskárny vyrábět náhradní srdce, plíce nebo ledviny? Dokáží se vymýtit nějaké dnešní choroby? Čeká nás něco podobného jako koronavirus? Umělá inteligence se v dnešní medicíně začíná používat k diagnostice nemocí, pomáhá analyzovat rentgeny a vyšetření. Je dost pravděpodobné, že za pár let bude více využívaná, jak už v medicíně, tak v ostatních oborech. Ale jednu věc, kterou umělá inteligence nemá, je lidská empatie a individuální přístup. Já si představuji umělou inteligenci jako robota, který má v hlavě nainstalovaný počítač a je řízen jen podle svého nastavení. Významnou inovací bude také 3D tisk orgánů. Už v dnešní době můžeme dohledat různé experimentální pokusy, ale za 50 let by bylo možné vytvářet orgány jako srdce, ledviny, játra. To nám vyřeší problém s nedostatkem dárcovských orgánů. Věřím, že díky novým inovacím nám umožní vyléčit doposud nevyléčitelné choroby. Na druhé straně nás může postihnout další epidemie, se kterou si nebudeme vědět rady.
Jak na tom v budoucnosti budou mladí lidé? Vymění psychologa za umělou inteligenci? Budou na tom lidé psychicky hůř než teď? Zvedne se počet obětí sebevražd? Jakými rodiči bude dnešní mládež? V dnešní době jsou psychické nemoci velmi běžné. Ale proč? Zahlcují nás sociální sítě, nepřijdeme si dostateční, škola na nás občas klade vysoké nároky, v rodině nám to nemusí fungovat. Občas jsme tolik zahleděni do sociálních sítí, srovnáváme naše životy s ostatními a jsme nespokojeni s tím, co máme. Máme nasazené brýle, přes které nedokážeme vidět krásu okolo nás, stejně jako krásu v nás samotných. Věnujeme sítím veškerou pozornost až do chvíle, kdy je těžké se vrátit do reality. Někteří je taky berou jako „útěk“ od reality. Co ale můžu s jistotou říct, že jsme všichni jedineční, bez ohledu na to, jak vypadáme, jaký máme titul, nebo kolik máme peněz na bankovním účtu. To jen naše mysl a sociální sítě nám podsouvají, že nejsme dostateční. Říká se, že dnešní generace je slabá. Když se zeptáte starších lidí, čeho se oni báli, a jestli měli nějaké problémy, řeknou vám, že se báli války, státní policie, případného zatknutí. Kolik mladých lidí by Vám odpovědělo takhle? Dnešní mládež se hlavně bojí samoty, neúspěchu a nedostatku peněz na úctě. Možná proto se starším lidem zdáme křehcí.
Pokud umělá inteligence bude zastupovat dnešní zaměstnance, lidé budou bez práce, bez peněz. To se hodně odráží na psychickém stavu. Mnozí se možná budou radovat, že nemusí pracovat a vstávat v ranních hodinách do práce. Ale opravdu to tak chceme? Opravdu chceme, aby technologie byly hlavním zdrojem všeho? V dnešní době už existují AI chaty, které pomáhají lidem zvládnout stres, úzkosti či deprese. Výhoda je dostupnost, nízká cena a rychlá odpověď. Někteří si terapii nemůžou dovolit, a proto využívají tyto funkce. Zároveň mají pocit, že nejsou sami a že si mají s kým povídat. Velká nevýhoda je nedostatek empatie a omezené porozumění složitým emocím. S rozvojem AI se otevírají nové možnosti. Představte si přístroj, který odhalí vaše emoce, zanalyzuje vaše pocity a doporučí vám tipy a rady, jak se cítit lépe. Mohou ale nové technologie nahradit lidskou empatii?
Změní se školství? Prostory, ve kterých se učíme každý den, a jsou vybaveny podobně už mnoho let? Budou naše děti vyučovat roboti? Budeme mít samostudium? Děti se budou učit možná jen digitálně přes tablet a učitelé budou už jen mentoři, nikoliv přednášející. Bylo by skvělé výuku přesunout i na venkovní a učit se v přírodě. Možná už nebudou potřeba učebnice a děti se budou učit díky simulaci, skrze speciální brýle. Pravděpodobně budou zavedeny i nové školní předměty, třeba finanční gramotnost, duševní zdraví, seberozvoj. Bude se do výuky více zapojovat kritické myšlení a učitelé budou školeni, jak s žáky jednat a zacházet. Dokonce i známkování by mohlo být aktualizované. Toto vše jsou zatím jen domněnky. Vše se může obrátit naruby. Můžeme se vrátit ke starým učebnicím a známkováním, což je velmi málo pravděpodobné. Podle odborníků je možné, že děti už nebudou chodit do školy. Díky virtuální realitě děti budou moci cestovat v čase i prostoru. Budou mít možnost zažít první světovou válku, velkou francouzskou revoluci, nebo se proletět nad oceánem a počítat ostrovy. Místo psaní, čtení a počítání se do výuky zařadí programování a porozumění novým technologiím.
Jak asi budou vypadat sociální sítě? Budou nás ještě víc deptat, budeme se ještě víc srovnávat s ostatními? Můžeme vidět 17letého podnikatele, který si žije skvělý život, ale nevidíme, co je za tím. My si začneme vyčítat, že nic neděláme a že děláme málo. Tato myšlenka nás začne pronásledovat, začneme se hnát v mladém věku za penězi, protože si myslíme, že nám dokážou dát pocit štěstí, který každý hledáme. Honba za penězi v tak mladém věku nás psychicky i fyzicky zničí. Moderní společnost je posedlá rychlostí, ale zapomíná na smysl cesty. Jak asi bude vypadat za 50 let? Možná budeme moci vydělávat peníze pouze z telefonu v pohodlí domova.
Třeba sociální sítě už nebudou jen na obrazovkách, ale i v realitě. Nebo naopak. Sociální sítě se zruší a my se vrátíme ke klidnému, zdravému životnímu stylu. Na sociálních sítí dohledáme spoustu užitečných věcí, jako recepty, tak i krásné dokonale vypadající modelky, se kterými se dost často porovnáváme. Na jednu stranu nás sociální sítě živí, na druhou stranu i ničí. Kvůli nim se dost i uzavíráme do sebe a nekomunikujeme v reálném životě s lidmi. Sociální sítě nás spojují s lidmi z druhé strany světa, ale někdy nás vzdalují od těch vedle nás. Možná máme několik online kamarádů, ale i přesto se cítíme osamělí. Vzpomeňte si, jak komunikovali naše babičky a dědové. Psali si milostné dopisy, mluvili spolu z očí do očí a neřešili, co si kdo o nich pomyslí. Vrátíme se zpět? Budeme komunikovat skrze papíry a poštovní holuby? Nemyslím si. Budeme pořád komunikovat přes obrazovku a klávesnici, nebo se vynalezne simulace, kde si budeme hledat kamarády v jiném, vymyšleném světě, abychom nebyli o samotě. Z hlediska budoucnosti je nezbytné zvážit, zda bychom mohli vynaleznout teleportování. Z mého pohledu to možné je. Náš svět se točí tak rychle, že ani my nestíháme být v obraze.
Sociologie bude muset za 50 let reagovat na rychlé změny ve společnosti. Sociální sítě a virtuální realita mohou změnit, jak vnímáme sebe i ostatní. Možná už nebude hlavní identita spojená s národností, ale spíš s online komunitami a zájmovými skupinami. Může vzniknout nerovnost mezi těmi, kteří s technologii umí dobře pracovat, a mezi těmi, kdo ne. Někteří odborníci se shodují, že jednou z těch všech novinek a pokročilých technologií společnost zhloupne. Pokud se budeme spoléhat pouze na umělou inteligenci, na internet, kde vše snadno dohledáme, která za nás vše napíše a udělá, budeme vůbec rozvíjet naše talenty? Každý si můžeme položit otázku: Byli bychom takhle šťastní? Někteří jsou v této pozici spokojení. Ale věřím, že tu jsou ještě jedinci, kteří se rozvíjet chtějí a chtějí se učit nové věci. Budeme mít takovou možnost za pár let? Nebo vážně zlenivíme? Co když nastane konec internetu nebo umělé inteligence? Nebudeme mít náš zdroj informací, na který jsme byli doposud zvyklí, budeme se muset začít učit jinak. V důsledku toho bychom neměli brát jako samozřejmost, že za nás vše udělá internet.
Každý si teď může sáhnout do svědomí a odpovědět si, kolik času tráví na sociálních sítí času a jak je využívá. Co ten čas využít a začít dělat něco prospěšného? Spousta lidí hlavně v mladém věku si neuvědomuje, jak rychle čas běží. Každý prarodič by s tím souhlasil.
Dnešní děti také téměř neví, jaké je to postavit si bunkr, být celý den venku s partou kamarádů, běhat bosí v trávě a hrát si honěnou… proč? Proč bychom chodili ven, když si můžeme pustit napínavý film nebo hrát celý den hry na mobilu? Proč se scházet, když si můžeme napsat nebo zavolat s kamarády? Sociální sítě zabíjí naši dětskou fantazii. Rodič, aby utišil nebo uklidnil dítě, mu dá jednoduše do ruky mobil. Má to hned dva negativní aspekty. První je, že dítě pasivně sedí, nehýbe se, nerozvíjí své motorické schopnosti. Druhý je, že dítě si může navolit špatný obsah, který negativně ovlivní jeho vnímání, psychiku. Také si na mobilu může vytvořit závislost. Pokud mu mobil vezmete, začne projevovat negativní emoce. Vztek, pláč, řev. Stejný příklad je u jakékoliv závislosti, třeba alkoholu. Ale co kdybychom to udělali jinak? Místo displeje mu dali knížku, vzali ho na hřiště na čerstvý vzduch nebo ještě líp, šli si s ním povídat a věnovat mu čas, protože čas je nejcennější, co komu můžete darovat.
Představte si svět, kde jsou oceány čisté, lesy nedotčené a vzduch průzračný. Nebo naopak planetu přehřátou, oceány znečištěné a řeky vyschlé. Budoucnost ekologie závisí na rozhodnutích, která činíme právě teď. Jaká bude planeta, když se budeme chovat stejně? A co když něco změníme? Toto je téma, které se týká každého z nás. Každodenně slyšíme o znečistěném ovzduší, změnách klimatického stavu, tání ledovců. Za 50 let bude ekologie potřebnou součástí každodenního života. Co třeba naše každodenní volby – co jíme, jak cestujeme, co a kde nakupujeme. Například přechod na rostlinnou stravu či omezení plastových výrobků mohou naší Zemi rapidně pomoci. Klimatické změny neohrožují jen přírodu, ale i nás, lidské životy. Budeme reagovat dostatečně rychle nebo jen přihlížet? Nelze přehlédnout, že dnes již existují létající auta. Když létá letadlo, proč by nemohlo i auto? Je dost pravděpodobné, že za 50 let tomu tak bude, Vaše domácnost se stane moderní a Vaše lednička bude objednávat potřebné potraviny, Vaše zrcadlo Vám nabídne doporučení ke zdravému životnímu stylu. A co negativní aspekty? Nelze opomenout, že pokud budeme neustále vyrábět víc robotů a zkoušet, co všechno naše technologie dokáže, povede to ke zvýšení spotřeby energie a surovin, což může zhoršit ovzduší a přírodu celkově. Technologie však není všechno. Jak varuje filozof Umberto Eco: „Technologie je dobrý sluha, ale špatný pán.“ Bez správného využití a zodpovědného přístupu, můžeme nadělat více škody než užitku.
Kdo jsme? Jsme vůbec někdo? Jsme tím, jak se vidíme v zrcadle, nebo tím, jak nás vidí ostatní? Žijeme v době, kdy se staré definice hroutí. Svět se otevřel nekonečným schopnostem a nás vrhl do chaosu. Když si můžeme vybrat téměř cokoli – kým vlastně jsme? Ve světě, kde jsou hranice rozmazané, už ani jako „muž“ a „žena“ nejsou pevně dané. Dříve nám bylo jasné, kým jsme – od narození nám bylo řečeno, co znamená být mužem či ženou, Čechem či Němcem, katolíkem či ateistou. Dnes je všechno otázkou volby. Spoustu lidí tyto myšlenky, možnosti, novinky uvrhují do deprese. Jsme zmatení, nevíme, kdo nebo co jsme. Přestože technologie budou napřed a budeme jimi zahlceni, budeme vůbec chtít poznat to naše „pravé já“? Možná skrze technologie si každý den budeme moci vybrat, kým budeme. Nebo si budeme moci změnit tělo jako oblečení. Co ale naše identita? Bude ještě víc pohlaví, než máme doteď? A kde se vůbec vzala myšlenka, že jsem někdo jiný než žena nebo muž? Můžeme se na to podívat z několika úhlů. Možná se žena cítí jako muž, protože v dětství nedostala otcovskou lásku a chce zjistit, kdo vlastně je. Muž se cítí jako žena, protože nedostal matčinu lásku. A co dnešní milostné vztahy? Je smutné, že moderní generace vidí konec vztahu, jako řešení. Pohádáme se, neshodneme se, občas na sebe pokřikujeme. Když se v minulosti za našich babiček něco rozbilo, museli tu danou věc opravit a hledali řešení, protože jim to bylo velmi cenné a získat novou věc by bylo těžké. V dnešní době si můžeme koupit cokoliv, na co si pomyslíme a ani neznáme ten pocit vděčnosti a cennosti. A takhle je to i ve vztazích. Rozcházíme se kvůli nedorozuměním. Proč si myslíte, že polovina našich prarodičů jsou pořád spolu a jsou si věrní? Protože si zachovali oddanost. Neměli internet, tudíž neměli tolik „online kamarádů či kámošek“, byli schopni komunikovat, porozumět druhé polovičce a darovat ji věrnost. V dnešní době se vyspíme s prvním klukem nebo holkou, co nás fyzicky přitahuje, chodíme do klubu, většinou už nejen se pobavit a zatančit, ale táhne nás touha za úlety. Kam zmizela ta pravá romantika? Jak to bude vypadat za 50 let? Budeme mít vůbec chuť budovat vztahy a seznamovat se? Nebo nám postačí internet?
Jakou největší výzvu bude muset lidstvo překonat? Jak přitom bude vypadat moje životní dráha? Největší výzvou, kterou bude muset lidstvo překonat, nebude technologie, změna klimatu nebo umělá inteligence – největší výzvou bude udržet si lidskost ve světě, který se bude vyvíjet rychleji, než budeme schopni pochopit. Technologie se vyvíjí neustále, ale naše psychika a lidskost zůstává stejná. Každý máme emoce, strach, potřebu lásky. Jak se vyrovnáme s tím, že AI bude chytřejší než my? Jak se tomu přizpůsobíme? Technologie nám dá moc, ale výzvou bude naučit ji používat tak, abychom neztratili to, co dělá život opravdovým.
A jaká bude moje životní dráha? Zatím jsem pouhá studentka, co se snaží posouvat se kupředu a rozvíjet ve věcech, co mě zajímají. Ráda přemýšlím nad tématy, miluji filozofii a psaní, proto jsem se rozhodla napsat tuto esej. V takto měnícím se světě vím, že moje cesta ani všech ostatních nebude přímá ani předem daná. Možná nebudu vědět, kam přesně mě zavede, ale vím, že se chci neustále učit, růst a objevovat. Chci si udržet autenticitu i v době, která nás může formovat podle očekávání ostatních. Co pro změnu k lepšímu životu můžu udělat já sama? Vzdělávat se, předávat tyto myšlenky ostatním, přednášet a motivovat mladé lidi. Já sama se zabývám psychologií. V budoucnu bych chtěla pomáhat těm, kteří to potřebují. Kdybych měla moc rozhodovat o čemkoliv, zvýšila bych počet psychologů, do politiky bych angažovala více mladých lidí, aby i oni mohli projevit svůj názor, změnila bych školní prostory, zavedla bych nové školní předměty jako finanční gramotnost, sociální sítě a duševní zdraví.
Každý z nás by měl začít u sebe. Jedna věc je o problému hovořit, druhá se tomu problému postavit a konat. Je snadné cítit se bezmocně, když se podíváme na všechny problémy, které nás obklopují – klimatické změny, chudoba, konflikty. Avšak málokdo dokáže vzít situaci do svých rukou a začít konat. Nejde o to, že bychom všichni měli změnit svět najednou, ale každý malý pokrok může mít obrovský dopad. Pokud každý z nás začne přemýšlet o tom, co může udělat pro ostatní, začne se šířit pozitivní energie, která má skutečnou moc měnit svět. Může to být rozhodnutí přestat ignorovat problémy a začít je řešit. Může to být i malý čin laskavosti vůči ostatním. Věřím, že kdybychom začali dávat pozornost tomu, jak můžeme každý den zlepšit naše okolí, sami sebe, naše vztahy s ostatními, změna bude nevyhnutelná. Nikdy není pozdě na nový začátek a na naši novou kapitolu. Není to svět, který nás mění, ale my, kteří měníme svět.
Anežka Vavříková, 2.A