Věznice slaví 25. výročí

Zcela zaplněný byl ve čtvrtek 26. října odpoledne sál Centra Louka, řada sedících měla přitom na sobě uniformy vězeňské služby. Nebylo se ale čeho bát. To si jen znojemská věznice vybrala tyto prostory pro oslavy 25. výročí své novodobé historie. Během čtvrtstoletí prošla výraznými změnami jak po stavební, tak po organizační stránce. Nyní je koncipována jako věznice s ostrahou se středním a vysokým stupněm zabezpečení.

„Práce ve věznici je nesmírně náročná jak psychicky, tak fyzicky, navíc prostředí věznice není příliš atraktivní.

Proto si nesmírně vážím všech našich zaměstnanců, kteří odvádějí skvělou práci, ať už jsou v uniformách nebo v civilu.

Stejně tak mě těší, že se nám podařilo vybudovat výbornou spolupráci se subjekty v našem regionu,“ konstatovala ředitelka Věznice Znojmo Lenka Smutná, která funkci zastává už dvanáct let.

Společně s…

…generálem Petrem Dohnalem z Ministerstva spravedlnosti České republiky a Jaroslavem Myšičkou z generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky předala medaile a plakety nejen zaměstnancům věznice, ale rovněž představitelům úzce spolupracujících institucí.   

Zdejší věznice zůstává od počátku své obnovené činnosti nedílnou součástí života města Znojma.

Nepřehlédnutelně zasahuje do jeho koloritu a také se poměrně významným způsobem podílí na veřejné činnosti.

V neposlední řadě je i významným regionálním zaměstnavatelem.

Málokdo dnes už ale ví, že zdejší věznice působila ještě za císaře pána v budově bývalého kláštera Františkánů na ulici Přemyslovců.

Práce na nové budově, kde se dnes nachází, začaly až roku 1912. Po druhé světové válce pak přestala sloužit svému původnímu účelu a až do začátku devadesátých let ji využívali příslušníci pohraniční stráže jako středisko pro výuku kuchařů.

Paradoxně se do těchto míst výuka vrátila i později, protože od května 2003 zajišťuje znojemská věznice kuchařské kurzy pro odsouzené.

Současná její ubytovací kapacita je 156 míst, z toho ubytovací kapacita vyčleněná pro výkon vazby je deset míst.

text a foto:

Alžběta Janíčková