Jaké lidské hodnoty bychom měli vyznávat i v daleké budoucnosti
Přes bohatou lidskou historii již od pravěku, přes krvavý středověk až k moderním dobám uznávali lidé vždy trochu jiné hodnoty než jejich předchůdci. V základě se však tolik nelišily. Otázkou je, jestli tyto hodnoty byly vždy morálně správné a jestli v některých případech nevedly ke katastrofám nedozírných rozměrů. Nám teď nezbývá nic jiného, než se zamyslet, které lidské hodnoty vnímá nynější společnost jako ty kladné, které bychom si měli ponechat i do daleké budoucnosti a které hodnoty či vlastnosti by bylo nejlepší zapomenout úplně.
První vlastnost, která mě napadá je ambicióznost, která však může fungovat i jako dvousečná zbraň. Ambice dozajista jsou motorem, který posouvá naši civilizaci a lidstvo jako takové kupředu. Nutí nás se neustále zlepšovat v různých odvětvích, ale hlavně vylepšovat a přizpůsobovat věci okolo nás. Historie nás však učí, že čeho je moc, toho je příliš, a i jeden člověk s přehnanými ambicemi může znamenat konec života tak, jak ho doposud známe.
Jako další bych rád zmínil rovnou několik pozitivních hodnot, které, si myslím, že v dnešní i budoucí uspěchané době budou velmi důležité. Jsou nimi rozvážnost, umírněnost, ale zároveň i schopnost umět se adaptovat. Schopnost adaptace bude s rychle se vyvíjejícími technologiemi, prostředím a obecně rychlým tempem dnešní i budoucí doby jistě potřebnou součástí každého z nás. Na druhou stranu rozvážnost či umírněnost při stálém dělání nových rozhodnutí je, a bezpochyby bude vlastnost, která bude ve světě, kde se informace (či dezinformace) mění každou minutou, výsadou, kterou se bohužel nebudou moci chlubit všichni.
Asi nejobtížněji udržitelnou předností, která by se však měla zachovat i do dalších desetiletí před námi bude vytrvalost a pracovitost. Lenost začíná být již v naší době čím dál tím víc rozšířená a s nevyhnutelným pokrokem technologií a dalšími vymoženostmi moderní doby se náš život bude dozajista stávat stále jednodušším a pohodlnějším. Lidé budou ztrácet motivaci cokoliv tvořit, chodit do práce nebo být celkově aktivní a proto ti, kteří budou pilně pracovat a snažit se dosáhnout svého budou jistě ti, kteří budou mít nad ostatními navrch.
Závěrem bych jako takové malé přání rád zmínil i pravdomluvnost a obecný smysl pro spravedlnost, který se již teď z naší společnosti tolik vytrácí. Nezbývá nám tak jen doufat, aby ty pravé lidské ctnosti v budoucnu zvítězily nad špatnými vlastnostmi a hodnotami, s kterými se bohužel setkáváme již dnes. Přesně tyto tužby či obavy si však mohly klást i generace před námi. A kdo ví? Třeba by byly z naší nynější společnosti zklamány, nebo mile překvapeny. Nezbývá nám nic jiného než hádat.
Tomáš Maxa, 6.A
Nejsme tu sami: Co znamená cítit se v bezpečí
Téměř každý člověk, včetně mě, si pod pojmem bezpečí představí uspokojení základních lidských potřeb – mít kde bydlet, nebýt sám, mít peníze na jídlo a pití, vzdělání a v první řadě moci žít v míru a bez strachu o vlastní život.
Kdo z nás si ale někdy vzpomene na to, co znamená cítit se v bezpečí pro ostatní tvory žijící na této planetě? Mnoho z nich ztrácí domov, možnost obživy a často i život právě teď. A teď také. A znova a znova...
Jedním z tvorů, který čelí přímé hrozbě vyhubení, je lední medvěd. Ke svému životu potřebuje arktický led, který mizí vlivem globálního oteplování a znemožňuje mu lov tuleňů, jimiž se živí. Musí je proto nahradit ptačími vejci, řasami nebo mršinami, což je málo na to, aby uživil sebe, svá mláďata a zároveň si vytvořil dostatečné tukové zásoby k přežití.
Jsou lední medvědi jediní živočichové, co umírají kvůli oteplování planety? To rozhodně ne! Každý živý tvor je tím ovlivňován. V bezpečí se určitě necítí třeba mořské želvy nebo krokodýli. Vysoká teplota vody, ve které žijí, je příčinou toho, že se většinou líhne jen jedno pohlaví. U želv samičky a u krokodýlů samečci, což ohrožuje možnost se dále rozmnožovat. Přímými oběťmi oteplování jsou všechna zvířata, která uhořela při rozsáhlých požárech, třeba klokani a koaly v Austrálii.
Globální oteplování já sama ovlivním jen velmi málo. Co ale můžu ovlivnit je způsob, jakým se chovám ke zvířatům a vlastně k celé přírodě. Nedokážu pochopit, jak někdo může zvířata zabíjet pro zábavu, nebo jen kvůli trofejím. Nosorožce lidé zabíjejí, protože věří, že jejich rohy mají léčivé účinky, slony pro jejich kly, z kterých se vyrábí různé cetky, málo potřebné na to, aby k jejich výrobě zahynul majestátní slon. Čistě pro potěšení davů lidí se pořádají býčí zápasy ve Španělsku. Býk je doslova utýrán toreadorem, který mu zabodává kopí za krk a nakonec ho usmrtí mečem. Úplně nejstrašnější zábava je podle mě slavnost Grindadráp na Faerských ostrovech, při které je zabito každoročně i více než tisíc delfínů v krvavé lázni.
Jak by se lidé mohli chovat pěkně k sobě navzájem, neválčit mezi sebou, když nejsou schopni se chovat pěkně ani ke zvířatům?
Ne vždy ale člověk zabíjí úmyslně. Často dochází ke střetům zvířat s dopravními prostředky nebo s dráty elektrického napětí. Následkem rozšiřování lidských sídel je zmenšování přirozeného prostředí zvířat a častější kolize s člověkem. V průběhu žní nebo senosečí zahyne velké množství polní zvěře, například srnčat nebo křečků polních. Chemické postřiky velkých polí zapříčiňují nedostatek potravy pro opylující hmyz a otravy malých savců a následně dravců, kteří se jimi živí. Odpadky se hromadí nejen na skládkách, ale i v mořích, kde tvoří celé plastové ostrovy nebo zátočiny, ve kterých následně není možný život. Často dochází i k ekologickým katastrofám, například k ropným skvrnám, které mají za následek hynutí mnoha různých druhů vodních živočichů nebo mořských ptáků.
Co tedy znamená cítit se v bezpečí? Pro mě je to rozhodně i bezpečí pro všechny ostatní tvory na Zemi, kteří chtějí také žít, mít domov, dostatek potravy a možnost vychovávat svá mláďata. Co pro to můžu já nebo kdokoliv jiný udělat? I malé skutky se počítají – třídit odpad do popelnic, přemýšlet nad tím, co kupujeme a jestli to opravdu potřebujeme a hlavně nebýt lhostejní ke zvířatům ani lidem svého okolí.
Lucie Růžičková, 12 let, 2.A