Sto devět schodů do pohádky

ZNOJMO  Až pohádkový výhled se naskytne návštěvníkům vranovského zámku, kteří využijí letošní horkou novinku: Vyjdou 109 schodů na vrchol gotické věže.

Na její vyhlídkové plošině je nejdříve přivítá plechový romantický rytíř, který v minulosti sloužil jako větrná korouhvička. Především ale uvidí budovy zámku z neobvyklé perspektivy a dole pod sebou zalesněnou členitou krajinu a v údolí vranovské městečko s barokním kostelem, románskou rotundou a dalšími památkami. S potěšením zaznamenají i meandr Dyje pod zámkem a zprava pak pověstmi opředené Felicitino údolí.

Pohled je to unikátní.

Citlivý návštěvník si při něm uvědomí působivou krásu zdejší přírody neoddělitelně srostlou s dílem člověka.

Vyhlídku bude mít veřejnost možnost obdivovat zřejmě už v průběhu července. Dosud se odtud mohli dívat jen zaměstnanci zámku nebo významné návštěvy, v minulosti šlechtičtí majitelé.

Stále probíhající rekonstrukce této hranolové věže přinesla cenné poznatky o historii. Původně se předpokládalo, že tato nejzachovalejší část bývalého vranovského hradu pochází až z poslední čtvrtiny 14. století. Postavena byla však o víc jak půl století dřív.

„Z datování dřevěného překladu po zevrubné prohlídce zdiva díky metodě dendrochronologie překvapivě vyplynulo, že zde stála již krátce po roce 1314. Věž byla v nejstarším období své existence pouze čtyřpatrová,“ uvádí Národní památkový ústav na svých webových stránkách. „Zeměpanský hrad Vranov tehdy získal v rámci sporů šlechty s králem Jindřich z Lipé, který tak začal ihned s opevňovacími pracemi. V roce 1366, kdy hrad vlastnil moravský markrabě Jan Jindřich, byla věž zvýšena o patro a opatřena zcela unikátní střechou s věžičkami na nárožích. Po jejich nosnících se zachovaly části mohutných trámů zazděných v koruně zdiva. Prozatím nebyl u nás zjištěn žádný jiný doklad takového zastřešení hradní věže a jedná se o objev přesahující rámec regionu. Zajímavé jsou i střešní chrliče druhotně vylámané patrně pro potřebu obrany hradu během jeho obléhání Švédy za třicetileté války.“

Úplně v přízemí strážní věže, orientované nárožím ke směru, kde se předpokládal nepřátelský útok, se podle některých indicií nacházelo vězení sloužící vrchnostenské justici.

Právě zde musela být několik týdnů vězněna také nechvalně známá vražedkyně dětí ze Stálek Kateřina, která byla v roce 1739 popravena právě na vranovském Šibeničním vrchu – a to katem z Mikulova.

Ve vězení vládly nepředstavitelné podmínky. Studený vzduch, vlhko, tma, neexistující hygiena, na kterou jsme dnes zvyklí.

Současní návštěvníci vranovského zámku mohou už naštěstí všechny tyto události vnímat jen jako vzdálenou minulost. Prohlídka samotné věže teď nabízí neopakovatelnou možnost seznámit se s dílem těch, kteří ji a s ní celý hrad dokázali v toku plynoucího času vybudovat a bránit i za cenu vlastního života.

Alžběta Janíčková