Jindřich Růžička: Stále víc si cením těch, s nimiž se obchod uzavírá podáním ruky
Lenza je senza. Touto výmluvnou vizitkou bychom mohli patnáctileté ohlédnutí za jednou z nejúspěšnějších firem znojemského regionu zahájit. Jenomže by to bylo málo, poněvadž by lapidární konstatování nic nenapovědělo o tom, jaká to někdy byla dřina. Proto jsem požádal o rozhovor toho nejpovolanějšího. Jindřicha Růžičku, který zůstává jednatelem hnanické firmy Lenza už dost dlouhou dobu na to, aby měl právo bilancovat.
Pane Růžičko, dnešní společnost vykazuje enormní výskyt podnikavců, ale malé procento podnikatelů. Čím to je, že vy patříte do té druhé kategorie? Patnáctileté výročí Lenzy totiž mluví samo za sebe.
Nějakou lehčí otázku na začátek nemáte? Po správné odpovědi na to, nač se ptáte, se pídí lidé od chvíle, kdy se v prvobytně pospolné společnosti objevil první podnikatel. A dodnes se nenašel žádný, jenž by znal správnou odpověď. Já za sebe bych řekl přístup, slušnost, lidskost.
Napadlo vás, že když jste v malé pronajaté kanceláři bývalého znojemského Telecomu začal před patnácti lety prodávat kancelářský nábytek v podstatě na koleně, že dojdete tak daleko?
Ani ve snu. Vždycky jsem se ale držel zásady, že v podnikání se nelze vyhnout krupobití – pak je ovšem nutné se naučit tančit v dešti. Držet se správných zásad i správných lidí a nebát se neúspěchů. V Americe říkají, že když chceš uspět, zdvojnásob míru svých neúspěchů. Praxe mě naučila dívat se spíš dopředu a příliš se neohlížet a nikdy se nezastavovat u značky s názvem úspěch.
Začínal jste od píky a ohmatal si nábytkářský byznys vlastnoručně. Necítíte se trochu unavený?
Občas ano, ale naučil jsem se hospodařit jak s nervy, tak s časem. Navíc neznám nikoho z mého okolí, kdo by se v té dnešní uspěchané době s podobnými příznaky sem tam nesetkal. Já se ale snažím myslet pozitivně a zůstávat nad věcí, i když ne vždy se to daří.
Chtěl jste někdy s podnikáním seknout?
Neznám podnikatele, jemuž se daří, a občas ho nenapadnou právě takové myšlenky.
Co vás udrželo nad vodou?
Lidé, s nimiž pracuji, jimž důvěřuji a o které se mohu opřít. To je ten největší potenciál každého podnikání, protože sám člověk nedokáže nic, byť má sebelepší nápady. Jsem rád, a často se v tomto ohledu opakuji, že se mnou kočírují podnikatelkou káru…
Celý rozhovor najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.
Vlastimil Mrva
