O dietách, vínu, zpěvu a dalších slastech a strastech s Dagmar Peckovou

Evropská hvězda operních pódii první velikosti Dagmar Pecková má pověst neuvěřitelně energické a osobité ženy. Stoprocentně s tím budete souhlasit, pokud se s ní osobně setkáte. Navštívila jsem ji v šatně před nedávným koncertem ve Znoj- mě. Už při zaklepání se ozval její trochu rozverný hlas. Seděla u zrcadla oblečená do legín a barevného trička. Tak průzračnou barvu hnědých očí jsem ještě neviděla.

Paní Pecková, myslím, že soustředění operní zpěvačky před výkonem musí být velmi důkladné. Mám pravdu?

Záleží na mnoha okolnostech. Jestli jde o padesátou reprízu nebo o premiéru. To se někdy předem soustřeďuji třeba i několik dní. Pokud jde o hlas, musím se před vystoupením samozřejmě rozezpívat, také ale proniknout sama do sebe, a teprve potom jít na jeviště.

Hlas je vlastně hudební nástroj, říká se, že nejkvalitnější ze všech, co na světě existují. A ten je třeba pravidelně cvičit, stejně jako třeba hru na housle. Kolik hodin denně s ním zápasíte vy?

Zase je to různé, podle toho, co právě studuji. Člověk má samozřejmě vypracovanou nějakou techniku, aby ho hlas poslouchal, když potřebuje. Ovšem srovnání s houslemi není úplně přesné. Tělo funguje jinak. Je daleko víc nepředvídatelné. Dneska můžete cvičit, a zítra? Přijde chřipka, a najednou je všechno jinak. Hlas je prostě živý hudební nástroj, ale díky tomu do něj můžete dát víc ze sebe. Jakýkoliv zpěvák, ale i herec nebo muzikant, je médium, které zprostředkovává poselství autora. Něco do sebe načerpá a něco předává. Nemáme proto právo být nafoukaní, nebo dokonce arogantní. Jsme jenom služebníky hudby. Nehledě na ono zprostředkované napojení odněkud seshora, ať už vědomé či nevědomé. Věřím na to. A pokud to napojení ztratíme, můžeme se pak nepěkně divit.

Zpívala jste někdy ve Znojmě?

Věříte, že ani nevím? Zřejmě ale mám u vás debut. Energie zdejšího divadla je nádherná. Při zkoušce jsem si uvědomila, jak ten prostor krásně zní a jak je důležité netlačit v něm příliš na hlas. Je to jako jinde v česko-rakouském nebo česko-německém pohraničí. V něm jsem aspoň měla vždy příležitost seznamovat se jen s fantastickou akustikou dobrých divadel.

Když se řekne Znojmo, většina si ale nevybaví výborné divadlo, nýbrž víno. Může si vůbec operní zpěvačka dovolit pít alkohol?

Omezeně. Přitom víno miluju. Na červené mám ovšem alergii, to nesmím, ale bílé suché si dávám ráda. Samozřejmě sporadicky. Aspoň si tu dobrou skleničku víc vychutnám. Žiju v Německu ve vinařské oblasti u Freiburgu. Asi třicet kilometrů od nás je Kaiserstuhl. A vedle v Glottertalu máme zrovna výborné červené víno, dále šedé a bílé burgundské. To se pije k chřestu. Ostatně chřest, ten mám taky ráda. A umím ho dobře vařit.

To jste mi krásně naběhla. Co vy a jídlo?

Ráda jím, ráda vařím, peču a dělám úžasné dorty. Když máte výborné suroviny, třeba výborné maso přímo od řezníka, proč ne. Jednu dobu jsem dokonce dělala čokoládové pralinky, ale to byla pro mě spíš taková terapie. Vařím i thajskou nebo marockou kuchyni a samozřejmě italskou, jenže tu umí dneska každý. Jediné, na co si netroufám, je japonské suši.

Co si ráda doma uvaříte?

Třeba jehněčí nožičky na marocký způsob, ty miluji. Jako přílohu kuskus s granátovými jablíčky, výborné jídlo.

Váš manžel a děti se musejí mít skvěle, když mají takovou kuchařku.

Mají. Ale ono to zase tak úplně neplatí. Hodně totiž cestuji kvůli různým vystoupením a nejsem často doma.

Když tak skvěle vaříte, asi bude pro vás těžké hlídat si linií.

Hlídat se musím. Ale takové ty diety, že třikrát denně jíte jenom salát, na to kašlu. Já si našla úžasný životní styl, a to přerušovaný půst. Dá se praktikovat v několika variantách. Prvních šestnáct hodin nejím, jen piji neslazené nápoje, pak si v pohodě dávám osm hodin něco k snědku. Druhých dvacet hodin nejím a žaludek plním jen čtyři hodiny. Další je třiadvacetihodinový půst. Jen jednu hodinu se pořádně najím, třeba i svíčkové. No, a když jsem doma a všichni otravují, že už chtějí jíst, tak si ty půsty prostě musím dobře naplánovat – a hned je větší spokojenost. K tomu ale naběhám denně nejmíň deset kilometrů.

Cože?

Jo, dělám jogging, tedy nepřesně řečeno pomalý relaxační běh. Za posledních tři sta dní jsem naběhala denně skoro třináct kilometrů. Průměrně.

Nevadí to vašim hlasivkám?

Naopak. Dělá jim to moc dobře, protože během posiluji imunitu.

Děkuji za vaše rady.

Alžběta Janíčková