Znojemsko není konec světa. Tak se k němu přestaňme tak chovat

POLITICKÉ REKLAMNÍ SDĚLENÍ

Jiří Kyněra strávil prakticky celý život u bazénu. Vychoval šest olympioniků, vedl českou reprezentaci, jeho svěřenci vozili medaile z evropských a světových soutěží a v roce 2023 byl uveden do Síně slávy trenérské akademie Českého olympijského výboru. Teď se rozhodl vstoupit do úplně jiného závodu. Kandiduje do Senátu za Znojemsko. Říká, že novou kariéru nepotřebuje, o to víc ale chce být slyšet.

Jiří Kyněra.

Jirko, celý život jste trenér. Vychoval jste olympioniky, vedl reprezentaci. Proč si v osmašedesáti letech „kazíte život“ politikou?

To se mě doma ptali taky. (smích) Kdybych chtěl mít klid, tak si ho umím zařídit. Mohl bych chodit plavat, dát si kafé, občas zanadávat na to, co kolem sebe vidím, a nechat to být. Jenže to bych asi nebyl já. Celý život jsem byl zvyklý, že když něco nefunguje, tak se nehledá deset důvodů, proč to nejde. Hledá se způsob, jak to udělat. A čím víc se dnes bavím s lidmi po Znojemsku, tím víc slyším pořád stejné věci. Doktoři. Silnice. Práce. Odchod mladých. Bezpečnost. Problémy malých obcí. A často ještě jednu větu: „Stejně se s tím nic neudělá.“ A tahle věta mě štve ze všeho nejvíc.

Takže jste si řekl: Teď přijdu já a všechno spravím?

To bych musel být buď blázen, nebo pěkně namyšlený. Jeden senátor samozřejmě Znojemsko nespasí. Nemá bagr, aby opravoval silnice, nemá vlastní nemocnici a nevytvoří lusknutím prstu stovky pracovních míst. Ale má telefon, kontakty, přístup na ministerstva, může měnit zákony, může spojovat lidi a hlavně má mandát od svého regionu. Může bouchat do dveří tak dlouho, dokud mu někdo neotevře. A jestli tohle všechno šest let nepoužívá pro lidi, kteří ho zvolili, tak tam podle mě nemá co dělat.

Co byl ten okamžik, kdy jste si řekl: Tak dost, jdu do toho?

Nebyl jeden, ono se to ve mně skládalo. Posloucháte starostu nějaké obce, který několik let řeší jednu věc a pořád se nemůže hnout z místa. Bavíte se s člověkem, který nemůže sehnat doktora. Mladý vám řekne, že po škole stejně zmizí do Brna, protože tady pro sebe nevidí budoucnost. Jedete po silnici, na kterou se nadává snad od revoluce. A potom zase slyšíte, že se to řeší, připravuje, analyzuje. Tak si jednou řeknete: Dobře. Jestli mě to tak štve, mám dvě možnosti. Buď budu dál nadávat, nebo zvednu zadek a zkusím s tím něco udělat. Vybral jsem si tu druhou.

Není ale na vstup do politiky v osmašedesáti trochu pozdě?

Na co pozdě, na práci? Dokud mi funguje hlava, nohy a pořád mě štvou věci kolem mě, tak asi ne. Navíc právě věk může být moje výhoda. Já už si nepotřebuju dělat politickou kariéru. Nechci být ministr, předseda něčeho ani dalších dvacet let přeskakovat z jedné funkce do druhé. Já už jednu kariéru mám. Chci dostat šest let a makat pro Znojemsko. Potom ať lidé řeknou, jestli to stálo za to.

Ta první kariéra nebyla úplně špatná. Šest vašich svěřenců se dostalo na olympijské hry. Co musí člověk udělat, aby dostal plavce ze Znojma mezi nejlepší na světě?

Hlavně vydržet a nevymlouvat se. Když chcete dostat někoho z malého Znojma až na olympijské hry, nestačí mít talentovaného plavce a velké sny. Musíte mít konkrétní cíl a k tomu reálný plán. Musíte makat každý den. Musíte překonat období, kdy se nedaří. A občas musíte najít cestu i tam, kde vám všichni říkají, že žádná není.

My jsme nebyli Praha ani Brno, nikdy jsme neměli jejich možnosti. Přesto znojemští plavci závodili na olympiádách a vozili medaile z velkých soutěží. Proto mě dnes trochu vytáčí, když slyším, že něco nejde, protože jsme Znojemsko. Nejsme žádný konec světa!

Takže si myslíte, že Znojemsko samo sobě málo věří?

Spíš jsme si zvykli. Silnice je rozbitá? No jo, Znojemsko. Doktor není? No jo, Znojemsko. Děcka odejdou do Brna? No jo, tak co byste chtěli. Mně tohle „no jo“ vadí. Jakmile si na problém zvyknete, přestanete očekávat, že se vyřeší. Stane se z něj normální součást života. A to je podle mě špatně. Nechci lidem namlouvat, že všechno půjde změnit za rok. Ale odmítám přijmout, že něco nejde změnit.

Co vás tedy na dnešním Znojemsku štve nejvíc?

Že máme mnohem větší potenciál, než jaký využíváme. Máme krásný region. Máme schopné lidi, podnikatele, vinaře, zemědělce, sportovce, aktivní starosty. Máme Podyjí, Vranovskou přehradu, Znojmo a desítky obcí, kde lidé dělají skvělé věci. A vedle toho řešíme úplně základní problémy. Doktora specialistu nebo děti kam půjdou na školu. Některé obce roky bojují za věci, které by měly být samozřejmé. Mně nejde o velké politické řeči, člověka zajímá normální život. 

Jenže doktory, silnice a mladé lidi vytáhne před volbami skoro každý. Proč bychom měli věřit zrovna vám?

Nemusíte mi věřit proto, že si to napíšu do letáčku. Podívejte se, co jsem dělal celý život. Já už nemusím politikou dokazovat, že něco umím. Čtyřicet let jsem pracoval v prostředí, kde se výsledek nedá okecat. Buď ten čas na tabuli je, nebo není. Buď jste závod vyhráli, nebo jste ho nevyhráli. Když plavec doplave poslední, nemůžu svolat tiskovku a dvě hodiny vysvětlovat, že vlastně vyhrál. Výsledková tabule mluví jasně. Politice by občas taková výsledková tabule docela prospěla.

Co vás vlastně na politice nejvíc štve?

Že se v ní dá strašně dlouho přežít bez výsledků. Když něco nefunguje, okamžitě slyšíte, kdo za to může. Jenže člověka, který jede ráno po rozbité silnici do práce, vůbec nezajímá, kdo za ni může. Chce vědět, kdy se opraví. Méně mi vysvětlujte, proč to nejde. Řekněte mi, co uděláme, aby to šlo.

Dobře. Tak konkrétně. Potřebuju specialistu a dostanu termín za několik měsíců. Co s tím udělá senátor Kyněra?

Určitě vám druhý den nepřivede doktora domů. A kdo vám něco takového slibuje, dělá z vás hlupáka. Ale dostupnost lékařů není přírodní zákon. Musíme vytvářet podmínky, aby měli důvod na Znojemsku pracovat a žít. A to není jen problém nemocnice. Je v tom stát, kraj, města a obce, bydlení, podmínky pro rodinu i profesní perspektiva. A právě tady vidím svoji práci. Dostat lidi, kteří mají jednotlivé části řešení v ruce, k jednomu stolu. Tlačit na ně. Hlídat termíny. A když se půl roku nic neděje, zvednout telefon znovu. Nechci napsat jeden dopis, založit ho do šanonu a prohlásit, že jsem se tématu věnoval.

A silnice? Ty senátor neopravuje.

Neopravuje, a já vám to ani nebudu slibovat. Ale jestli se o nějaké důležité investici rozhoduje na kraji nebo v Praze, chci tam za Znojemsko být slyšet. Máme malé obce, jejichž starostové řeší vedle běžného provozu spoustu věcí. Nemají aparát desítek lidí. Když potřebují něco prosadit, často proti nim stojí úřednický systém, ve kterém se dá velmi snadno ztratit. Chci, aby věděli: Když se někde zaseknete, zavolejte. Pojďme to řešit společně. Senátor podle mě nemá být pán, kterého jednou za šest let uvidíte na plakátu. Zvolený politik by tuto funkci měl brát, jako službu lidem. Má být servis pro svůj region.

Hodně mluvíte o tom, že mladí odcházejí. Proč by měli zůstat?

Neměli, pokud jim nedáme důvod. Mladého člověka na Znojemsku neudržíte větou, že tady máme krásné vinice. Když to najde v nějakém jiném městě a doma ne, tak se sebere a odjede. A já se mu vůbec nedivím. Nechci mladým říkat: „Musíte zůstat doma.“ Chci, aby měli možnost říct: „Já tady zůstat chci, protože mi to dává smysl.“ A nejde jen o mladé. Potřebujeme i lidi, kteří už něco umějí, mají zkušenosti a mohou je tady předávat dál.

Senátor ale pracovní místa nevytváří.

Přesně tak, pracovní místa vytvářejí firmy a podnikatelé. Tak jim alespoň neházejme klacky pod nohy. Potřebují infrastrukturu, lidi, fungující dopravu, dostupné služby, kvalitní připojení a předvídatelné podmínky. A my musíme mnohem lépe využívat to, co už máme. Vinařství, turistiku, zemědělství, místní výrobu, služby. Znojemsko není chudý příbuzný, který musí čekat, co na něj zbude. Máme co nabídnout. Jen (za sebe) musíme být mnohem hlasitější.

Nebudete ale nakonec jen další chlap, který před volbami říká, že to konečně zařídí?

Klidně mě za šest let chyťte za slovo. Jestli budu šest let sedět v Praze, zvedat ruku a potom vám vysvětlovat, proč něco nešlo, tak mě příště nevolte. Vážně. Na to Znojemsko dalšího senátora nepotřebuje. Neslibuju, že všechno vyřeším, to by byla lež. Slibuju ale, že budu vidět, budu slyšet a že když nějakou věc vezmu za svou, budu do ní bušit, dokud se neposune nebo dokud nebude úplně jasné, proč to nejde.

Říkáte, že nejste politik. Kandidujete ale za hnutí ANO. Není to trochu protimluv?

Profesionální politik jsem nikdy nebyl a ani se jím necítím být. ANO mi dalo možnost kandidovat a vážím si jejich podpory. Mít podporu vládní strany, tak věřím, že se nám podaří pro Znojemsko něco prosadit. Nedovedu si představit, že bych v Senátu seděl jen sám za sebe. Ale v osmašedesáti se opravdu nechystám začít chodit s notýskem a zapisovat si, co si mám myslet. Mám vlastní hlavu, měl jsem ji celý život a hodlám ji používat dál. Do Senátu kandiduju především za Znojemsko.

Nebojíte se, že vás politika semele?

To uvidíme. Strávil jsem velkou část života ve vrcholovém sportu. Tam také nejsou všichni kamarádi. Jsou tam zájmy, ambice, peníze, tlaky a někdy hodně ostré lokty. A trenér navíc celý život pracuje s lidmi. Musíte poznat, kdy člověka podržet a kdy mu naopak říct něco, co slyšet nechce. Politiky se nebojím. Mnohem víc bych se bál toho, že budu dalších šest let sedět doma a říkat si, že jsem to mohl alespoň zkusit.

Pořád ještě sám závodně plavete. Proč si nedáte pokoj alespoň tam?

Protože bych asi nevydržel sám se sebou. (smích) Plavu od osmi let, bazén je pro mě přirozené prostředí. A pořád mám rád soutěžení. Ještě v pětašedesáti jsem na mistrovství republiky zaplaval na dvě stě metrů znak český rekord své věkové kategorie a na mistrovství světa jsem získal stříbrnou a bronzovou medaili. Člověk nemusí s věkem přestat mít cíle. Jen se trochu mění. A taky je zdravé si občas připomenout, že to, co po ostatních celý život chcete, pořád stejně bolí.

Umíte vůbec prohrávat?

Nerad, ale umím. Ve sportu prohrajete mockrát. A pokaždé máte dvě možnosti. Buď najdete deset důvodů, proč za to může někdo jiný, nebo se podíváte na výsledek a řeknete si, co příště uděláte lépe. Mě vždycky zajímala ta druhá možnost. Prohra není ostuda, naopak, ukáže vám cestu, co je potřeba změnit. Ostuda je prohrát desetkrát stejně a pokaždé tvrdit, že za to může někdo jiný.

Co byste chtěl, aby si po tomhle rozhovoru řekl člověk, kterému je politika úplně ukradená?

Nemusí si teď říct: „Jo, toho Kyněru budu volit“. To bych po jednom rozhovoru chtěl moc. Stačí mi, když si řekne: Ten chlap mluví normálně. Něco už v životě dokázal, zná to tady. A možná stojí za to poslouchat, co chce dělat. Pak mám čas ho přesvědčit. A pokud ho nepřesvědčím, tak je to moje chyba. 

Představte si podzim 2032. Máte za sebou šest let v Senátu. Podle čeho chcete poznat, že mělo smysl vás tam poslat?

Určitě nechci odcházet s albem fotografií a seznamem akcí, kterých jsem se všech zúčastnil. Chci ukázat na konkrétní věci. Tady jsme pomohli obci. Tohle jsme dostali přes ministerstvo. Tady se podařilo pohnout s investicí. Tady jsme změnili pravidlo, které regionům komplikovalo život. Tady jsme pomohli vytvořit lepší podmínky pro lékaře. Tady se něco roky nehýbalo a dnes se hýbe. A chci, aby starostové i obyčejní lidé věděli, že když byl problém, měli komu zavolat. Celý život jsem učil lidi, že výsledek nepřijde sám. Musíte pro něj něco udělat, občas něco vydržet a někdy se prostě zakousnout a nepustit. Přesně to chci teď udělat pro Znojemsko. Moje celoživotní motto je: “Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“

-st-

POLITICKÉ REKLAMNÍ SDĚLENÍ

Zadavatel: Politické hnutí ANO 2011, Babická 2329/2, 149 00 Praha 4, IČ: 71443339.

Zpracovatel: Politické hnutí ANO 2011, Babická 2329/2, 149 00 Praha 4, IČ: 71443339.

Toto reklamní sdělení souvisí s volbami do senátu, které se uskuteční v pátek 9. a sobotu 10. října 2026.

Oznámení o transparentnosti naleznete zde: