Paní Historie a Znojemské historické vinobraní

Mám rád chytré lidi, kteří toho o svém oboru hodně vědí, mají rozhled a dovedou o tom, co znají a co je zajímá, vyprávět. Ale ještě raději mám lidi moudré, ty, kteří splňují vše, o čem jsem mluvil v první větě, ale kromě toho taky dovedou najít pro své znalosti a vyprávění správné místo i čas. To je někdy moc důležité. Protože i ty nejhlubší znalosti aplikované ve špatnou chvíli a na špatném místě mohou způsobit katastrofu. Pro okolí i pro svého nositele, i když ten jen riskuje, že ho místo za znalce budou ostatní považovat za pravý opak. Tak je to s jakoukoli vědou a samozřejmě i s historií.

Historie aplikovaná na Znojemské historické vinobraní není zrovna trefa do černého. I když uznávám, že název téhle akce může být poněkud zavádějící. Slouží ale spíše k rozlišení naší znojemské akce od jiných vinobraní, třeba národopisných. V žádném případě neznamená, že by se snad mělo jednat o rekonstrukci historické události a hosté našich slavností tomu moc dobře rozumějí.

My jsme si jenom drobeček historie vyloupli a zkusili jsme z něho udělat divadlo. A divadlo, to je hra a iluze. My to naše divadlo děláme pro současného diváka a současnými prostředky. Přece byste nechtěli, abychom přestali používat mikrofony, zesilovače a reprobedny. To byste nic neslyšeli. Nebo máme snad vyřadit reflektory, velkoplošné obrazovky a vypnout na dva dny elektrický proud v celém městě? To byste nic neviděli. A hosté našich slavností by po setmění bloudili po hmatu městem od rohu k rohu a hledali matné světélko pochodně, které označuje třeba šenk. Třeba...

A tak zůstáváme raději v našem jedenadvacátém století a hrajeme si.

Třeba na pohádku.

Vážené dámy a pánové historici, prosím, zkuste na dva dny našeho vinobraní zapomenout na vědu, odložte se vší úctou paní Historii někde v koutku vaší pracovny a pojďte si hrát.

Třeba v sobě najdete ještě kousek dítěte, kterým jsme všichni kdysi byli a dokážete se proletět spolu s námi na křídlech fantazie.

Věřte mi, paní Historie vám neuteče, trpělivě na vás počká, až se za dva dny vrátíte. Ale fantazie se nám někdy s věkem trochu ztrácí. A to je moc škoda.

Prosím, nenechte ji zmizet úplně.

Václav Beran