Opera bavila i vyzývala k zamyšlení

Trochu se to dalo očekávat, a přesto jsme byli příjemně překvapeni. Hudební festival Znojmo ve svém jubilejním 20. ročníku přinesl opět nebývalé umělecké zážitky a navýšil svou pomyslnou laťku o další úroveň. Tradičně zaujala řada velmi nápaditých koncertů napříč žánry, neotřelý výběr lokalit a renomovaní hudebníci ve vibrujícím objetí vděčné veřejnosti.

Ale především se prosadila dominanta festivalu – scénické provedení Vivaldiho oratoria „Juditha Triumphalis“. Ještě se o ní bude dlouho mluvit, a proto je na místě malé ohlédnutí.

Představení neohromilo pouze hudbou, jejími originálními postupy, kontrasty a vynalézavou „vivaldiovskou“ melodikou, ale i vysokou interpretační kvalitou v širokém slova smyslu. A také odvážnou a inovativní kostýmní a scénickou výpravou.

Skladatel složil „Judithu Triumphalis“ v benátském dívčím sirotčinci Ospedale della Pietà v roce 1716, kde působil jako koncertní mistr. Vybrané a hudebně nadané chovanky tohoto dobročinného ústavu obsadily při premiéře díla všechny vokální role, tedy ženské i mužské, a hrály i v orchestru. Nelze to sice jednoznačně potvrdit, ale autor s tím zřejmě předem počítal. Jisté nicméně je, že tu znojemskou verzi jen ženy skutečně zpívaly. Mužům zůstalo pouze místo ve sboru, ale byli oblečeni v sukních a na hlavě měli dámské paruky.

Režisér Tomáš Ondřej Pilař k tomu v programovém letáčku napsal: „Oratorium vzniklo v období benátské dekadence, která spojovala společenskou a morální rozvolněnost s životním stylem prahnoucím po požitkářství a po umění, které zdůrazňuje tělesnost a okázalost. Pokud Vivaldi složil toto dílo pro ženské obsazení, je pozoruhodné, že vybral námět, který téměř neustále tematizuje erotické napětí a soustředí se na tělesnost s výrazným lesbickým nádechem.“

Příběh krásné a odvážné vdovy Judity, která svedla a opila asyrského vojevůdce Holoferna a pak mu uřízla hlavu, aby zachránila svoje město Bethúlii, je navíc nadčasový a vícevrstevnatý. Nabádá mimo jiné k tomu, abychom se stavěli proti nespravedlnosti, abychom bránili svobodu a bez ohledu na obtíže a nebezpečí jednali podle svého svědomí.

Režie toto aktuálně rezonující poselství samozřejmě pochopila a promítla ho i do umělecké koncepce inscenace. Například samotný sbor, představující vojáky obléhající město, svou „východní“ vizuální podobou mohlo vyvolával asociaci napadeného ukrajinského lidu. Je až zarážející, jak se od dob Judithy i po tolika staletích některé věci nezměnily. Potřeba získávat přes potoky krve a utrpení pomíjivou moc přetrvává.

Opera tak nejen bavila a nadchla estetickými zážitky, ale také provokovala k hlubšímu přemýšlení o umění, o společnosti a o životě vůbec. V dnešním globálním světě zaplněném konflikty a nacionální, ideovou a náboženskou nesmiřitelností to bylo velmi užitečné.

Buďme proto upřímně vděčni organizátorům, režii, scénografii, orchestru a jeho dirigentu, zpěvákům, osvětlovačům, produkci, sponzorům a všem ostatním, kteří se na provedení tohoto jedinečného, finančně náročného díla podíleli. A těšme se na další operu v 21. ročníku Znojemského hudebního festivalu 2025!

Alžběta Janíčková

Foto: Petr Vokurek