O letošní hvězdu festivalu Cesty světem usiloval organizátor Bronislav Mikulášek šest let
Na kole, lyžích, stopem, se psem, letadlem, všemi možnými způsoby už cestoval znojemský festival Cesty světem. Dvoudenní program přednášek je opět připravený, termín konání 31. ledna až 1. února v Centru louka už dlouho dopředu zamluvený. Připravený je také organizátor Bronislav Mikulášek.
Reklama
Pane Mikulášku, pokolikáté už organizujete cestovatelský festival Cesty světem?
Jde o jedenáctý ročník. První se uskutečnil v roce 2015.
Neodrazovalo vás okolí, když jste začínal?
Ne, vůbec, naopak. Všichni mě podporovali a mnoho kamarádů žádalo, abych pokračoval v tom, co započali v roce 1988 přátelé a kolegové Polák s Hladíkem v Prosiměřicích. Ti skončili v roce 2014 a já festival přenesl do Znojma. Od té doby už jedeme do světa zde.
Počítal jste s tím, že s festivalem dojdete tak daleko?
Nevím, co tím myslíte daleko? Zda to, že se bude rozrůstat a šířit jeho dobré jméno a povědomí u lidí, tak samozřejmě to bylo mým přáním. Mohl jsem dále cestovat do okolí a na festivaly jinam, ale já jsem prostě patriot a přál jsem si přinést tu krásu k nám do Znojma. Víte, když se něco dělá opravdově, s vášní a nadšením a jedná se o dobrou věc, své místo si něco takového vždy najde. A lidí, kteří milují cestování, příběhy a inspiraci, je mnoho. Byť vlastně fungujeme už druhou dekádu, stále se najde mnoho těch, kteří ve Znojmě bydlí, a ještě stále o nás vůbec neví.
Jaký ročník podle vás patřil k nejtěžším?
Pro mě osobně se sice jedná o dlouhý čas příprav, práce, času a hledání hostů, kteří zaujmou, ale nepociťuji nic, čím bych nazval tuto práci těžkou. Spíše občas náročnou, ale veskrze zábavnou a naplňující. Období, kdy se nedalo, nesmělo, či nemohlo cestovat bych nazval obdobím pitomým, ale i tehdy spousta mých přátel brázdila po zeměkouli a přinesla si nezapomenutelné zážitky, byť všude panovala obava a restrikce, které uzavřely mnoho hranic.
Loni jste se přestěhovali z učebny na loucké škole, kde se dosud festival pořádal, do nových prostor Centrum Louka. Proč?
Je to tam krásné a vše na špičkové úrovni. Také mi vyšlo vstříc město Znojmo s výší pronájmu. To je nejdůležitější a vlastně kromě honorářů pro nás zásadní položka. Nemáme totiž v podstatě žádné finanční sponzory, vše se hradí pouze ze vstupného, nebo v případě začátků z mé kapsy. Také jsem už cítil, že se chceme posunout v tom, aby divák měl určitý komfort a přednášející měli špičkovou techniku. Filmy a fotky našich hostů jsou už na profesionální úrovni. Do toho jsme také udělali pro návštěvníky terno s nabídkou občerstvení, neboť jsme oslovili – dle mého názoru – jedny z nejlepších podniků ve Znojmě. Bistro Mikuláš a nový pivovar Old Cock.
Předčila změna vaše očekávání?
Samozřejmě, pozitivní odezva diváků byla už v průběhu akce, ale i po ní. Měli jsme vyprodáno a totéž čekáme v letošním roce, kdy vstupenky v předprodeji v Turistickém informačním centru mizejí.
Kdo vám s přípravou festivalu pomáhá?
Vše si vlastně dělám sám. Jen s grafikou, klipy a upoutávkami mi pomáhá manželka Jitka, která je v tomto směru oproti mně profík. Taky pomáhají moje děti, které vlastně tak trošku na této mé akci vyrostly.
Jak dlouho dopředu sháníte přednášející?
Už vlastně po skončení festivalu připravuji a sháním další hosty na nový ročník. Cestovatelé, a zvláště ti zajímaví a dobří, jsou totiž – jak je z jejich označení příznačné – většinou na cestách. I v zimě. Některé mám tedy domluvené už rok dopředu, některé dokonce víc. O letošní hvězdu, která má můj absolutní respekt, jsem usiloval více jak šest let. Jmenuje se Honza Kopka a jedná se o jednoho z nej sportovců v České republice. Paradoxem je, že o něm ví jen nemnoho lidí z cyklistiky, protože není nikde vidět a jeho projekty jsou komerčně trošku stranou. Když se ale podíváte na jeho výkony a třeba vítězství v nejnáročnějším cyklistickém závodě skrz Aljašku Iditarod Trail, kdy putují blázni na kolech naprostou divočinou a v mrazu 1 800 kilometrů, tak můžete jen smeknout. Honza bude na samém konci festivalového programu v sobotu. Určitě doporučuji.
Ale těch zajímavých přednášek bude víc. Pozvěte ještě na nějakou.
Začnu pátkem, ve kterém máme přednášky dvě – 13 000 kilometrů stopování po Hedvábné stezce a pak Everest od Moniky Benešové (článek o M. Benešové přineseme v příštím čísle – pozn. redakce). V sobotu nás čeká další smršť šesti přednášek, která nás provede od Kanárských ostrovů, skrz Českou republiku, po Afriku, Pákistán až například k jednomu z největších Čechů – ke Komenskému.
Proč jsou podle vás podobné festivaly důležité, čím nás mohou obohatit?
Cestovatelské festivaly vždy tím stejným. Přijdete a za své vstupné dostanete plný batoh zážitků, inspirace, nápadů, tipů, dobrodružství, chyb a omylů, ale též správných rozhodnutí a změn. Navíc potkáte osobně podobně naladěné lidi a můžete si vzájemně sdílet své prožitky. Já na podobné akce jezdím se ženou. Když přijedu k přátelům na festivaly v Praze, Brně, či Mikulově, Cesty světem Znojmo mají mimochodem skvělé jméno. Vivat Znojmo!
-jan-