Devadesát let Josefa Vlasáka: Aktivní život, nezapomenutelné příběhy a vášeň pro fotografii

Dožít se devadesátin není už v dnešní době úplně výjimečné. Slavit ovšem devadesát let v takové fyzické a psychické kondici, jako tomu je u Josefa Vlasáka, už běžné není. Sběratel fotografií a čestný občan Znojma se narodil 30. prosince roku 1934. Kdo ho ovšem zná, a těch je ve Znojmě hodně, příliš se jeho kondici nediví. Pořád je neuvěřitelně aktivní, plný optimismu a svébytného humoru. Do jeho panelového bytu s krásným výhledem v horní části Znojma jsem se vydala autem. Měla jsem jít raději pěšky. Nabídl mi totiž frťana, abychom si k těm jeho devadesátinám přiťukli. Bohužel jsem tedy odmítla.

Jakého frťana bych dostala, kdybych nemusela řídit?

Já mám šest druhů.

To bych si asi vybrala. Čím jste své devadesátiny zapíjel vy?

Vším možným. Já jsem mezi lidmi známý, chodím mezi ně promítat fotografie. Slavil jsem se všemi, se kterými jsem kvůli fotkám ve styku, se všemi kamarády. Samozřejmě i s rodinou. Dcerami, vnučkou a dvěma vnuky, ještě i čtyřmi pravnučkami a dvěma pravnuky. Jen trochu smůla byla, že má druhá dcera, co bydlí v Příboře, před odjezdem za mnou zakopla a utrpěla zlomeninu, takže musela přijet později. Tak to prostě na tom světě chodí.

Představoval jste si, že se dožijete devadesátky?

Rozhodně ne. V roce 2007 jsem měl vážnou operaci, vzali mi ledvinu, takže v té době těžko. Chodím kvůli tomu dvakrát za rok na kontrolu do nemocnice k panu doktorovi Klumparovi a teď naposledy mu povídám: „Pane doktore, to bych si býval nikdy nepomyslel, že se dožiju devadesátky kvůli tomu, co jsem prožil.“ Odpověděl mi, naopak, právě proto, že jste všechno prožil.

Určitě také, jak jste pořád aktivní a chodíte do přírody.

Na silvestra jsem byl na Králově stolci. Kolik je to kilometrů, nevím. Taky chodím do Gránic, odtud do Vodárny, tam si dám jednoho Radegasta, sednu pak na autobus a ten mě zaveze až domů. Nebo jdu do Konic na oběd, pak přes Kravák dolů, zase si dám dole pivko a zase autobus. Jestli mi pohyb a pivo pomáhají nevím, prostě zatím nic nepotřebuju. Prosím vás, já mám tolik práce. Pořád mi někdo volá, jestli nemůžu tam a tam dělat přednášku. Kolikrát si řeknu, ať mi dají všichni pokoj, ale nakonec si to vždycky rozmyslím. Nemůžu přece zrezivět. Těch fotek Znojma a okolí už ani nevím, kolik jich mám, takových osmdesát až devadesát tisíc.

Vadí vám, že jste se narodil na konci roku hned po Vánocích? Tím jste byl trochu ochuzen o dárky.

V době, kdy jsem byl malý, jaký mohly být, prosím vás, dárky. Mohl jsem být rád, když jsem…