Jdu tmou, je na konci světlo?

Tma. Pro někoho obyčejná součást noci a pro někoho symbol děsu a zla. Každý ji vnímáme jinak. Někdo jako příležitost stát se silnějším a někdo jako situaci, ze které se nedostane.

Co uděláte, když se ocitnete ve tmě? Začnete panikařit? Počkáte, až si vaše oči na tmu zvyknou a začnete hledat cestu ven? Někteří lidé mají štěstí a mají baterku v podobě opravdového přítele. No a některým tito „přátelé“ hodí rozmáčené sirky a popřejí šťastnou cestu. Terry Pratchett napsal: „Světlo si myslí, že cestuje rychleji než cokoli jiného, ale mýlí se. Bez ohledu na to, jak rychle cestuje, zjistí, že temnota tam vždy byla dřív a čeká na něj.“ Pro mě je v tom kromě fyzikálních faktů taky poučení. To, že člověk zabloudí do tmy a má pocit, že se mu všechno sype na hlavu, neznamená, že se na něj světlo vykašlalo a bude to takto napořád. Světlu to jen občas trochu trvá, ale vrátí se.

Život není vždy jednoduchý, ale je třeba se jím nějak prokousat. Ideálně s úsměvem, protože když berete všechno moc vážně, tak jediné, co z toho vzejde, jsou žaludeční vředy. Stejně nakonec všichni umřeme a trápit nás to už nebude, tak čert vem ten stres a starosti.

Klára Prodělalová, 3. E

Tma a světlo, tak to jsem já

Každý člověk bez rozdílu věku a povahy má v sobě své stinné a světlé stránky, nebo-li v každém z nás se pere světlo a tma. Lidé se často obávají o svých stinných stránkách mluvit, snad ze strachu, že je ostatní odsoudí, nebo jen kvůli potřebě být nejlepší. Důvodů je mnoho a často jsou pochopitelné. Je to však správné? Opravdu bychom měli skrývat své stinné stránky? Vždyť i ta tma nás učí, jak překonat určité výzvy a rozvíjet se.

Jsem mladá dívka, která se všemu teprve snaží porozumět, a samozřejmě také dělám mnoho chyb, ze kterých se poučím, anebo taky ne. Občas musím udělat nějaké rozhodnutí a ptám se sama sebe, zda je to dobré. Také velice nerada ukazuji, že jsem zranitelná nebo že jsem šíleně naštvaná či smutná. Každopádně si myslím, že je to chyba, jelikož aspoň našim nejbližším bychom měli projevovat a ukazovat nejen to, co nás těší a co máme rádi, ale i to, co se nám nelíbí. Myslím si, že stejně je to i s emocemi, je potřeba mluvit i o těch špatných, abychom s nimi uměli pracovat.

Těžko říci, zda je dobře či špatně ukazovat i stinné stránky, ale věřím, že alespoň u naší rodiny tím nic nezkazíme. Je důležité najít rovnováhu mezi světlem a tmou a naučit se to vyvažovat. Je to pouze v našich rukou, jak se s tím popereme a k čemu se přikloníme. Doufám, že každý si dokáže zvolit svou správnou cestu.

Adéla Veselá, 3. E