Hluboké kořeny wellnessu a „Mekáče“ aneb Exkurze za rakouskými Římany
Vážení čtenáři, dne 22. září zamířili žáci 2.A a Kvarty s několika jednotlivci ze třetího ročníku již tradičně v rámci projektu “Do světa“ k našim jižním sousedům. Tentokrát se vydali do východního Rakouska a navštívili bývalé římské opevnění Carnuntum. Mohl bych vám jako jeden z účastníků vykládat o historii celého Römerstadtu, to byste ale asi od článku rychle utekli, proto vám raději nasadím brýle gymnazisty a provedu vás tradičním římským opevněním.
Z autobusového nádraží v Moravském Krumlově jsme vyrazili v brzkých ranních hodinách. Na místě nám pan učitel Šrejma rozdal pracovní listy (bez nich se žádná exkurze do Rakouska nemůže obejít), rozdělili jsme se na dvě skupiny a vyrazili do terénu.
Když jsme čekali na průvodce, vybavili jsme se suvenýry ve formě malých katapultů, které se nebudeme bát použít ve vyučování, když to bude potřeba. Následně nás ovládla touha předem vyplnit některé otázky z pracovního listu, kterou ještě umocnila slova pana Šrejmy, jenž v ruce držel brožuru. „Á, přesně na toto se jich ptám,“ šklebil se pan učitel hledíc do cáru papíru, který před chvílí sbalil u jednoho stojanu. My jsme díky tomu věděli, kde máme vytoužené informace hledat.
Po krátkém filmu o historii Limes Romanus jsme se dočkali prvních slov paní průvodkyně. Dozvěděli jsme se, že Římané zde sídlili od prvního stolení až do pádu Západořímské říše. Carnuntum je také nejseverněji položené bývalé římské město. Römerstadt je rozdělen na dvě části. Zhruba dva kilometry od místa, kde jsme se nacházeli, leží vojenské město. My jsme se vydali do míst, kde žili římští měšťané.
Hned v úvodu nás zaujal fakt, že už starověcí Římané měli ve svých příbytcích podlahová topení. A víte, jak se v té době dalo poznat, který občan má nejvyšší jmění? Jednak podle oken. Sklo bylo v té době velmi drahé, proto nejbohatší měšťané měli největší okna. Společenské postavení Římana se dalo také poznat podle oděvu. Čím měl občan silnější vínový pruh na oblečení, tím byl bohatší. Císař měl pak oděv celý vínový. Takovou římskou tuniku si někteří z nás mohli i vyzkoušet.
Prohlídka se překlápěla do druhé části a co by to bylo za studenty druhého ročníku gymnázia, kdyby neměli největší nadšení z dětského hřiště, na němž strávili dobrých dvacet minut. Odřeniny po celém těle, bahno až za ušima, ale my jsme s úsměvem pokračovali dál, vstříc dalším poznatkům.
Kráčeli jsme sloupořadím až k budově, kde se nacházelo velké okénko připomínající bufet. Nebyli jsme daleko od pravdy, jelikož nám paní průvodkyně vysvětlila, že tento dům sloužil k vaření pokrmů a byl to jakýsi předchůdce fastfoodu.
Odtud jsme pokračovali přes příbytek bohatého měšťana až k lázním. Před nimi se rozkládaly veřejné toalety, které sloužily jak k výkonu nejnutnějších potřeb, tak k uzavírání nejdůležitějších smluv. Byly to velké místnosti, kde všichni sedali na lavice vedle sebe. Nakonec jsme si prohlédli samotné lázně, které se skládaly z několika místností, z nichž každá nesla svůj speciální název a jejichž teplota se významně lišila. Někde nám dokonce bylo díky zdejšímu vedru až na omdlení.
Ze sauny jsme pelášili přes krátkou zastávku v restauraci rovnou k autobusu. Kolony na hranicích nám zabránily v hladkém průběhu celé cesty, ale večerní kurz tanečních jsme všichni s přehledem stihli.
Ondřej Pitlach, Kvarta