Víc než dvoumetrový sumec z Podhradí vážil hodně přes půl metráku

Úctyhodný sumec dlouhý 224 centimetrů a vážící 63,5 kilogramu neunikl trpělivé pozornosti majora České armády Vladana Kratochvíla, jenž jako obvykle trávil svůj rehabilitační, ale hlavně rybářsky volný čas tradičně na Bítově. K setkání člověka s neobyčejně velkou rybou došlo ve středu 17. června před půlnocí za okolností, které jsou hodny zaznamenání.

Vzhledem k tomu, že náš týdeník nikdy nedostal příležitost otisknout tak podrobný popis neobvyklé události z rybářského prostředí, přinášíme svědectví Vladana Kratochvíla v plném znění ve skálopevné naději, že si na něm smlsnou zejména příslušníci Petrova cechu.

„Sumce jsem zdolával přes půl hodiny a nebylo to vůbec jednoduché, jak to na první pohled vypadalo. Metodou lovu byla plavaná s vyvěšeným dvaadvaceticentimetrovým karasem přes větev stromu s půlmetrovým ponorem. I přesto, že řeka vykazovala nízkou hladinu (v korytě maximálně 1,3 metru – pozn. redakce), velcí sumci z přehrady vytáhli lovit z důvodu přikalené vody. O sumci jsem věděl, neboť den předem jsem ho zahlédl těsně u břehu, kde udělal mohutný závar. To se opakovalo ještě několikrát za noc. Nicméně jsem nepočítal s tím, že bude až tak obrovský. Vždyť se nacházel pouze půl metru od břehu v metrové hloubce.

Záběr byl skoro neznatelný, neboť sumec po záběru zalehl těsně ke břehu do zatopených travin. Po úspěšném, ale poněkud brutálním zdolávání, nastal problém, jak sumce dostat na souš.

Nakonec jsem musel odložit prut a oběma rukama strčenýma do jeho tlamy jsem ho táhl asi třicet metrů od řeky. Naštěstí pršelo, tráva byla mokrá, a tak se to s menšími obtížemi podařilo.

Nyní ovšem nastal problém, co s ním?

Měl jsem pouze metr do dvou set centimetrů, což nestačilo. O vážení jsem v tom okamžiku vůbec neuvažoval.

Zavolal jsem tedy Vladimírovi Sznajderovi, který už touto dobou spal, a vzbudil ho s tím, že jedu pro něj, aby mi se sumcem pomohl. Za půl hodiny jsme byli zpátky a mohli jsme brát rybě míru a nakonec ji také zvážit.

O sumčím osudu již bylo předem rozhodnuto – samozřejmě byl puštěn zpátky do řeky, s čímž mi pomohl právě Vladimír.

Než se tak stalo, musel jsem provést jistou operaci, poněvadž sumec zhltl karase příliš hluboko a jednoháček s trojháčkem měl až v hloubi jícnu. Měl jsem obavu, aby jícen nebyl háčky takzvaně sešitý, a tak jsem se odhodlal háčky vytáhnout.

Vladimír mu držel otevřenou tlamu a já strčil celou ruku až do jícnu, nahmatal jednoháček a opatrně ho vyjmul. Trojháček naštěstí nebyl zaseklý a vypadl s vytaženým jednoháčkem.

Třebaže pršelo, celou dobu jsme sumce polévali vodou, navíc jsem ho ovšem musel nakonec půldruhé hodiny ve vodě takzvaně rozdýchávat, než byl v pořádku puštěn zpět do svého rodného živlu,“ uvedl pro náš list Vladan Kratochvíl.

Oba jmenovaní zástupci Armády České republiky nejsou v krajinách kolem Bítova žádnými rybářskými nováčky. Přestože slouží ve Štěpánově u Olomouce, kdykoli vyrazí do oblasti Vranovské přehrady, sloví takové kapitální kusy, že je nutno před nimi smeknout.

Inu, na armádní chlapíky je nutno si dát pozor, protože chodí stražit v noci a umějí nejen trpělivě čekat, ale i lovit.

Vlastimil Mrva