Kde bydleli znojemští kati
Mučení, popravy, ale také čištění septiků nebo výkup moči na louhování kůže. To je jen zlomek činností kata, jehož práce byla mnohdy nezáviděníhodná, ale přesto nezbytná a v neposlední řadě také prospěšná. Takoví byli také kati ve Znojmě, kteří bydleli v domech, z nichž některé dosud existují.
O zmapování historie tohoto pozoruhodného řemesla v našem regionu se postaral Otto Bouda, předseda zdejšího Okrašlovacího spolku. Zkoumá domy znojemských katů už dvanáct let.
Popravčí působili jako městští zaměstnanci, dostávali deset grošů týdně a jednou za rok palivové dřevo. Další peníze získávali za každou vykonanou exekuci. Jejich povolání bylo velmi různorodé a zaujímalo tolik činností, že museli zaměstnávat pacholky, aby stihli vše, co od nich bylo požadováno.
Mezi jejich typické práce patřilo hlídání vězňů, mučení a popravy. V okolí Znojma se nacházely hned dva obávané popravčí vrchy. Jeden byl nedaleko Pražské ulice při výjezdu z města na Jihlavu, dalším byl Načeratický kopec.
O tom, že se jednalo o řemeslo pouze pro psychicky odolné jedince, vypovídají jejich časté rezignace.
Nejstarší znojemský kat, jehož Otta Bouda vypátral – Jan Swyk – ve městě působil od roku 1397 a bydlel v dnešní ulici na Svahu 6. Pověsit svou živnost definitivně na hřebík se rozhodl roku 1409, přičemž historické prameny uvádějí, že se dal na pokání za svoje hříchy.
Další, ne zrovna příjemnou, ale zato důležitou činností kata, bylo čištění septiků a udržování pořádku v celém městě.
K tomu se váže také nešťastný osud popravčího Daniela Pratla, jenž v roce 1663 zapíchl pacholka…
Celý článek najdete v aktuálním čísle na všech novinových stáncích nebo online zde.
-bur-
