Zvládnout nelehkou dobu lze vtipem, nenápadným hrdinstvím i obligátním nadáváním

Střízlivě nazírat na minulost lze pouze ze současnosti, zatímco vnímat vyváženým způsobem dnešek bude možné až zítra. Přesto – anebo právě proto – se o charakteristiku toho, čím zrovna procházíme, pokusím. Nepokusit se totiž znamená věc vzdát předem bez boje. Jsem přesvědčen, že naše společnost to nevzdala.

Z hlediska politického bych si troufl pochybovat, nicméně medicínsky jsme v koronavirové krizi obstáli. Každopádně jsme zvládli velmi nelehkou dobu s lehkostí, vtipem a někdy s obligátním nadáváním na poměry, avšak všeobecně to zase byla doba spontánního vzepětí s nenápadným hrdinstvím v nemocnicích, v sociálních ústavech anebo v rodinách s dětmi.

Také pro nás ve vedení města nebylo vždycky úplně jednoduché zvládnout veškeré nástrahy anebo promýšlet scénáře, které hrozily nastat. Disponovali jsme ovšem silnou vůlí zvládnout situaci tak, aby nás spolehlivě z krize vyvedla.

Co mi v této chvíli zbývá dodat?

Poděkovat těm, kteří přiložili ruku k dílu.

I těm bezejmenným.

Vyjádřit dík je slušnost i povinnost, avšak pouze některým z nás se dostane poznání, k němuž se musí dobrat každý po svém. I kdybychom prohráli, neměli bychom si nechat ujít příležitost ponaučení, proč k prohře došlo.

Žijeme v neklidné době a možná příliš věříme systému a spoléháme na něj víc, než sami na sebe. Jsme ochotni ponechat část své konkrétní zodpovědnosti i svobody jiným, jen abychom měli svůj klid. Přitom potenciál, abychom s pomocí začali na vlastím prahu, máme. Alespoň v něj skálopevně věřím.

Chápu, že válka na Ukrajině, inflace zažehnutá Babišovou vládou či extrémní nárůst energií jsou problémy, jež jsou mimo dosah řešení každého z nás. Navzdory tomu se najednou vyrojila spousta politiků, kteří nabízejí jednoduchá řešení složitých problémů okamžitě.

Je to lichá nabídka, třebaže populisticky chytlavá – a tím pádem ošidně zrádná. Je třeba si ale uvědomit, že tito novodobí mesiášové neřeší problémy lidí, ale spíš svoje vlastní.

Kdybych uměl věštit z křišťálové koule, přál bych si v ní přečíst, že je třeba udržet sociální smír, nenechat nikoho padnout a zcela otevřeně a pravdivě informovat o tom, co náš čeká a nemine, aniž bychom složili ruce v klín.

A hrát přitom fair play.

Pavel Jajtner