Záchranný archeologický výzkum u kostela Nanebevzetí Panny Marie v Tasovicích

Zhruba od poloviny září do poloviny října prováděli archeologové z Jihomoravského muzea ve Znojmě David Rožnovský, Rostislav Hetflaiš a Tereza Polláková společně s externím preparátorem Danem Svobodou výzkum v Tasovicích.

Ten souvisel s plánovaným odvlhčením zdiva kostela a investorem stavby i výzkumu byla Římskokatolická farnost Tasovice. Archeologické práce probíhaly převážně podél severní vnější stěny lodi a presbytáře, a jelikož se kolem kostela nacházel hřbitov, na kterém se pohřbívalo ještě počátkem 19. století. Archeologové očekávali značné množství pohřbů. A skutečně měli možnost prozkoumat několik desítek lidských ostatků všech věkových kategorií. Vzhledem k tomu, že zemřelí až na pár výjimek nedisponovali pohřební výbavou, je otázka jejich časového zařazení složitá. 

Současný kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní stavba z druhé poloviny 17. století, svými základy řadu hrobů porušoval. Tyto porušené hroby můžeme spojovat s původní středověkou sakrální stavbou a rámcově je datovat do 13. až 17. století, hroby neporušené mladší stavbou kostela pak lze bez patřičných analýz zařadit do širokého časového rozmezí 13. až 19. století. Pouze u některých se můžeme domnívat, že se jednalo o pohřby z 18. či 19. století, a to na základě zbytků ošacení. Zemřelí byli do hrobů ukládáni v natažené poloze na zádech, často v dřevěných rakvích, s orientací ve směru V–Z (hlava) s pohledem k východu. Vzhledem ke kontinuálnímu, několik set let trvajícímu pohřbívání často docházelo k vzájemnému porušování hrobů.

Vedle četných dokladů pohřebních aktivit původních obyvatel Tasovic bylo na nároží lodi a presbytáře zachyceno 140 cm široké základové zdivo tvořící v půdorysu čtverec, předběžně interpretované jako základ věže staršího kostela. Nad tímto stavebním prvkem se pak nacházelo zdivo novověké márnice. Další základové zdivo, které spojujeme se staršími stavebními fázemi, se nacházelo v závěru presbytáře a pracovně jej interpretujeme jako zbytky opěráku.

David Rožnovský,

archeolog JMM