V devadesátých letech bylo možné privatizovat cokoliv, třeba kousek parku
Je libo vlastnit kousek městského parku? Žádný problém. Tedy pokud jste byl aktivní v devadesátých letech, kdy bylo možné privatizovat téměř cokoliv. Jeden takový kostlivec v podobě neuváženého prodeje nemovitosti z ranných dob obnovené demokracie vypadl ze skříně na stůl znojemskému Výboru pro územní a strategické plánování a nakládání s majetkem teprve letos.
Na dubnové jednání výboru dorazila žádost o směnu pozemku. Na tom by nebylo nic zvláštního, pokud by se nejednalo o část dolního parku.
Skutečnost, že územní celistvost parku, který je jinak v majetku města, narušuje ostrůvek o 45 metrech čtverečních vlastněn soukromou osobou, překvapila i samotného předsedu výboru Jiřího Kacetla.
Nicméně žádost majitelky tohoto pozemku, Moniky Moggert, spočívala v tom, že jej chtěla s městem vyměnit za obdobně velkou plochu přilehlou k její nemovitosti, která sousedí s budovou gymnázia v Pontassievské ulici. Laicky řečeno, chtěla onen pozemek územně scelit s kavárnou, která se v objektu nyní provozuje a připojený pozemek užívat pro venkovní posezení.
Kuriózní na celém příběhu je, jak se vůbec mohla část parku dostat do rukou fyzické osoby. Abychom to pochopili, musíme se…
…vrátit na začátek devadesátých let. Přesněji do října roku 1991, kdy zastupitelstvo města Znojma schválilo prodej plochy o výměře 45 metrů čtverečních za 7 350 korun československých manželům Ludvíkovi a Monice Markovým.
Jiří Kacetl v archivech vypátral, že městské zastupitelstvo pozemek privatizovalo s podmínkou, aby na něm nabyvatel vybudoval veřejné toalety, jež by byly zázemím pro návštěvníky parku a informačního centra, které mělo vzniknout ve zmíněném obchodním objektu, lidově zvaném „budka,“ na nároží školy.
Těžko říct, jestli z nerozvážnosti, nedbalosti či čehokoliv jiného, ale závazek vybudování toalet se z usnesení zastupitelstva nikdy nepromítl do výsledné kupní smlouvy, kterou za město podepisoval starosta Jan Hart. Pikantní navíc je, že město schválilo prodej, aniž by mělo zajištěný souhlas se stavbou od souseda, tedy Krajského úřadu jako vlastníka budovy školy. A právě na odpor přilehlé vzdělávací instituce záměr výstavby toalet ztroskotal.
A tak se stalo, že manželé Markovi získali pozemek bez jakýchkoliv závazků. V budově přilehlé ke střední škole provozovali několik let obchod se školními potřebami, zatímco pozemek v parku ležel ladem až upadl v zapomnění. V roce 2018 ho Markovi převedli na Moniku Moggert, svoji dceru. Ta jeho osud zástupcům města připomněla letos svou žádostí o směnu.
Po několika úvahách a možných scénářích, jak s případem naložit, dospěl výbor k závěru, že nejlepší bude žádosti vyhovět, a právě to doporučil Radě města, do jejíž kompetence směna spadá. A tak se také stalo. Kavárna má svou zahrádku, znojemští radní o starost měně. Konec dobrý, všechno dobré.
Dominik Burdel
