Tomáš Třetina: Buďme vděčni za každou pohromu, kterou jsme zvládli, činí nás odolnějšími

Jisté francouzské přísloví praví, že od povodně a od ohně, ochraňuj nás, milostivý Bože. Jenomže když přijde na věc, tak si v prvé řadě musíme pomoci sami. A teprve pak se trochu spolehnout na to, že se možná dostaví špetka nezbytného štěstí. Starosta Moravského Krumlova a senátor Tomáš Třetina se svým týmem konal při povodních to, co bylo nezbytné a co se později ukázalo být užitečným. Strach, co bude, se ovšem zákonitě dostavil.

Pane starosto, jak to bylo se strachem u vás osobně?

Víte, bojíme se stoleté vody, ale daleko horší přece je staletá žízeň. Lidé dnes často žehrají na to, jaké pohromy se na nás poslední dobou hrnou a s čím vším musíme bojovat. Covid, válka na Ukrajině, zdražování a nyní povodně… A mnozí lidé jsou svým vlastním negativismem – a právě ti, kteří k tomu vlastně mají nejméně důvodů – zahlceni až trochu příliš, zatímco by si měli hrdě odpovědět, že se s tím špatným, a dokonce částečně i s úspěchem, pereme každým dnem. Někdy se nám to daří víc, jindy méně. Lidé se mě nyní často ptají na povodně. Jak jsme je zvládli, co jsme nezvládli, ale přitom si často zdráhají přiznat, že jsme bojovali se ctí. Tak i já v této chvíli musím říct, že s povodněmi jsme se popasovali tak, že se nemáme zač stydět. Dík ale patří především všem, kteří přiložili ruce k dílu. Záchranářům, hasičům, policistům i těm desítkám bezejmenným, co nezaváhali a věděli, kam se mají postavit, aby pohromě čelili s maximální účinností.

Kteří to byli v Krumlově konkrétně?

Kdybych měl jmenovat všechny, tak bych čtenáře otrávil nudou. Když budu jmenovat jen některé, ti druzí by se možná urazili, že jsem na ně zapomněl, což bych nerad. Poděkování zaslouží všichni.

Ti rozumní přece pochopí, že není možné vzpomenout všechny. Chci věřit, že takových je v Krumlově většina...

Už ve čtvrtek 12. září v poledne byla svolána bezpečností rada, která začala jednat bez prodlení. Opomenuto nebylo nic, co bylo třeba vykonat. Od eventuálního zrušení konání veřejných akcí až po včasnou informovanost občanů, na kterou jsme kladli obzvlášť důraz. Veškerá realizace protipovodňových opatření proběhla tak rychle, jak to vyžadovala situace. Vše koordinoval vedoucí životního prostředí Kamil Raboň v součinnosti s tajemnicí bezpečnostní rady Evou Širokou. Nesmím zapomenout ani na Aleše Sargu, Pavla Vavřinu, Josefa Veselého, či Ladislava Františe… Spolupracovali jsme úzce s Rešicemi a Rybníky, jejichž obě starostky, Petra Jílková a Lucie Scheinerová, se účastnily pracovních porad a byly celý víkend v pohotovosti. Také jim patří velké poděkování za pomoc. Bezpečnostní rada pak monitorovala situaci ve všech okolních obcích. Stromy sice padaly, lidé možná únavou taky, ale zvládli jsme to, přestože třetímu povodňovému stupni jsme se nevyhnuli.

Co se honí hlavou starostovi v takových chvílích?

Na veškeré eventuality, jak zvládnout přírodní katastrofy, není připraven nikdo. Takže já měl plnou hlavu myšlenek, jestli jsme na něco nezapomněli a využili všech možnosti, aby škody byly co nejmenší. Nebyl to příjemný pocit, protože k tomu sice nedošlo, ale stát se to mohlo. A přitom by to bylo docela pochopitelné či dokonce omluvitelné. Všichni jsme pracovali ve stresu. A v tomhle stavu může vyrobit chybu každý.

A co se vám honilo hlavou, když voda opadla?

Kolik se zase objeví kritiků, že to či ono jsme mohli udělat lépe.

A objevili se takoví?

Po bitvě je každý generálem, ale tentokrát k ničemu podobnému nedošlo. Povodně jsme zvládli a jsme nyní vůči pohromám tohoto druhu odolnější. Možná i zocelenější.

Lze vůbec prohlásit, že povodně mohly přinést něco užitečného?

Český národ má jednu zvláštní vlastnost. Netuším, jak jsou na to v tomhle směru ve světě, ale vím, že tohle je naše tuzemská specialita. Když není na obzoru žádná katastrofa, tak se hádáme od rána do večera. Ale když jsme v průseru, dokážeme táhnout za jeden provaz. Jistěže přírodní katastrofy jsou zlé. Voda, oheň, vítr anebo zemětřesení, ale daleko největším zlem je zlý soused. A my jsme během těch několika dnů, kdy pršelo, prokázali, že dobrými sousedy být umíme. A z toho mám hřejivý pocit.

Vlastimil Mrva