Šťastnou cestu mezi souhvězdí, Cmundo...

Hrával jsi před půl stoletím s Voraři. Jako kdyby toto hudební uskupení předznamenalo tvoji neustálou touhu nezůstávat na jednom místě a plout pořád kupředu.

Eman Macoun a Jiří Roupec v první polovině devadesátých let na koštu vín v Šatově. Foto: archiv autora

Seznámili jsme se ve druhé polovině osmdesátých let, kdy jsi nastoupil do týdeníku  Znojemsko, kam jsem ti občas přinesl zprávy do sportu nebo do kultury. Od počátku jsi mi radil, jak uchopit různá nepolitická témata, což mi pomohlo rozšířit portfolio mých článků a fotografií i pro celostátní periodika. Po tvém odchodu do zemědělského oddělení brněnské Rovnosti naše spolupráce stále pokračovala. Jezdíval jsi na reportáže na Státní statek  Znojmo a nezřídka se za mnou zastavil v Početce, kde jsem tehdy pracoval. Koncem června 1991 bylo zřejmé, že tento podnik ještě v témže roce rapidně sníží počet zaměstnanců. Coby zástupce šéfredaktora jsi mi nabídl stát se redaktorem na plný úvazek.

Nezaváhal jsem.

V Brně jsi mi položil na stůl zprávy z dálnopisu Četky a já se za pochodu učil redaktorskému řemeslu – redigovat cizí texty, aby se vše podstatné vešlo do novin, které nejsou nafukovací. Také jsi mi dal potřebné kontakty na lidi ve Znojmě, na něž se mohu obrátit pro informace.

Netušil jsem, že se Rovnost rozhodla vydávat jednou týdně okresní mutaci krajského deníku, ve Znojmě vznikne pobočka redakce a Brňáci budou testovat, zda tuto práci zvládnu.

Stávalo se, že jsme se nad některými články pohádali. Co na tom, že jsi byl šéfredaktorem! Pracovní spory na naše kamarádství vliv neměly.

Naše cesty se rozdělily po převzetí Rovnosti Němci, kteří uskutečnili svoji vizi takzvaných novin ke snídani. Já odešel do Znojemska, tebe přeřadili na šéfreportéra. Později jsi usedl do křesla šéfredaktora.

Časem jsi skončil v novinách také ty. Stal se z tebe novinář na volné noze. Zážitky z cest po světě jsi popsal v několika knížkách. A také o nich hovořil na různých besedách. A vydatně dopisoval do týdeníku Znojemsko, kam jsi posílal i svoje kresby.

Naposled jsme si poklábosili letos v zimě ve znojemském archivu. Hledal jsi informace o Lidovém domu.

Pak už jsme si jen párkrát zatelefonovali.

Dozvěděl jsem, že jsi vážně nemocen.

Sedmasedmdesátiletý Jiří Roupec – zvaný Cmunda – ukončil pozemské putování poslední srpnové úterý. A možná někde nad námi již zkouší stopnout si aspoň Malý vůz, aby ho dopravil k souhvězdí Persea či Orionu...

Eman Macoun