Divoký zelinář - merlík

Tato skupinka bylin je tak trochu potměšilá. Zahradníci ji nemají rádi, protože právě odtud se rekrutuje řada plevelů. A je jim celkem jedno, zda se jedná o merlík bílý, fíkolistý, mnohosemenný, tuhý či zvrhlý. V tuzemské přírodě se vyskytuje přes dvacet druhů merlíku. Když k tomu přidáme lebedu, tak už je to na samostatnou knihu. 

Příbuzenstvo rodu merlíků je různorodé. Jednotlivé druhy se od sebe více či méně liší tvarem listů, strukturou květů i samotným květenstvím.

Nelze jim upřít vysokou odolnost, dokáží se udržet při životě i na vysoce nehostinných místech. Některé druhy rodu prosluly svou odolností vůči nepříznivým vlivům, dokáží si dokonce snadno poradit i s vysokou salinitou půdy, která by byla pro jiné byliny smrtelná. Legendární slanorožec rozprostřený sůl ukládá do svých buněk v takovém množství, že se dá použít na osolení salátů. V Turecku se konzumuje na různé způsobí. Roste nejen v okolí středozemního moře, ale zasahuje přes Maďarsko až k nám na jižní Moravu. 

Co a jak využít?

Z našich zahrádek do kuchyně s jistotou zamíří merlík bílý a zvrhlý. To je osvědčená dvojka. Jsou perfektní surovinou na přípravu špenátu. Mladé výhonky a květní vrcholky je možné s úspěchem vařit nebo dusit podobných způsobem jako chřest. Semínka našich merlíků lze využít jako bezlepkovou náhradu obilovin a pracujeme s nimi stejně jako se semínky quinoa (quinoa není nic jiného než semínka merlíku čilského, která získala pověst superpotraviny s vysokým obsahem bílkovin, esenciálních aminokyselin, vlákniny, vitamínů a minerálů). 

Ing. Radomír Němec, Ph.D.

Jihomoravské muzeum Znojmo

Mgr. Vlastimil Mrva

(příště: VOJTĚŠKA)