S “lyžákama” přes Fiss aneb Jak poznat Alpy i z jiné stránky
Lyžařský, a letos také první a pro zdraví všech i poslední, kurz v Alpách se vydařil. Slunečné počasí, dobrá nálada, ztracený trenér a několik pohmožděných kolen, to je přesně to pravé ořechové, co naši studenti takhle před Vánocemi potřebovali. Jste napjatí? Tak jdeme na to...
Mrazivé pondělní ráno, kdy dobrá nálada jen sršela z očí postávajících, bylo ještě o něco krásnější, když nadšení lyžaři a snowboarďáci z našeho “gymplu” nezasedali do školních lavic s ostatními, ale do autobusu a plni počátečního nadšení opouštěli brány Moravského Krumlova.
Kam zamířili, je Vám asi předem jasné, autobus se vydal do malebné vesničky Pfunds, obklopené krásou rakouské přírody. Celá tato výprava, vyhlížející zprvu tak nevinně, nabrala v zátočinách ovšem mnohem větší obrátky. Autobus se prodíral kolonami a předpokládaný příjezd se posunul asi o tři hodinky. A tak se teď již otrávení cestující nemohli dočkat lahodné večeře a pohodového spánku. Bohužel klidný a pohodový spánek našim učitelům dopřán nebyl, ale budeme doufat, že až konečně žáci zavřeli oči i ústa, několik hodinek na “schrupnutí” jim ještě zbylo.
Další den ráno probíhal doslova boj o družstva. Jedno z těch nejplnějších získal pan učitel Klíma. Kdo by to byl řekl, že se ho celá Kvinta rozhodne tak oddaně následovat. Jestli se jim to vymstilo, či zda jejich snažení nepřišlo vniveč, se dozvíte již brzy. Rozhodně se v tomto družstvu tvrdě dřelo a trhaly rekordy, jelikož místo pana učitele měli, jak říkali, pana Trenéra. A tak všichni spokojeni vyráželi vzhůru k vrcholkům Alp, až ve zdraví dorazili do slibovaného střediska Serfaus–Fiss-Ladis.
,,To jsem si vybrala pořádné družstvo...,” prohlásila paní učitelka Peterková hned na začátku, když pár šikovných chlapců z její třídy vešlo špatným turniketem a málem odjížděli jinou lanovkou. Nakonec všichni nastoupili správně a už, už se chystali lyžovat, když ovšem padla zásadní otázka: ,,Kdo chybí?” Nenásledovala jiná odpověď než: ,,Trenér.” ,,Trenér asi nestíhal, jsme ho nenastavili na follow,” komentoval vše Radek, když se v tu ránu hledaný pan učitel vynořil na jedné z lanovek. Všichni si oddechli, že ho neztratili hned ze začátku a že se mohlo konečně vyjet. Také se všichni zasmáli, když lídr třídy Kvinta nesehrál jednu lyži s druhou a skončil na zemi a pan Klíma na naše oznámení, že se Radek vysekal, odpověděl: ,,Kterej Radek…?”
Další dny se odehrávaly v podobném duchu, lyžování bylo plné legrace a rozzářených tváří. A tak Vám zde musím sdělit alespoň nějaké “perličky z lyžování“. Třeba tu, jak pan Trenér netrefil sjezdovku, a tak celá Kvinta kráčela asi kilometr pěšky v “lyžákách“ až k autobusu, zatímco ostatní již seděli na svých místech. Jak vyprávěli žáci Kvinty, vydali se prý nejbližší trasou, když se jim do cesty ovšem postavila závora, a tak nakonec museli přelézat jakýsi plot, než došli do slibovaného cíle. Bylo vidět, jak celí uřícení a otrávení přicházejí. Jeden by si myslel, že to s panem Trenérem vzdají, ale kdepak, trpělivě si stáli za svým, že ON byl dobrá volba. I když padala také slova jako: ,,Trenér zklamal,” lásku k panu učiteli nedokázaly přebít ani bolavé nohy a namožená záda. A tak, jak nakonec dodal pan učitel Tkaný, pan Klíma alespoň vymyslel novou turistickou trasu “S lyžákama přes Fiss“.
Třetí den byl pro všechny kritický a několik holek, včetně pana učitele, skončilo s bolavým kolenem. Jedna obražené koleno a holeň, druhá zase prý utržený meniskus, ale nejhůř na tom byl chudák pan Potůček, který skoro v nulové rychlosti schytal pád, který ho bohužel stál berle a letos už poslední lyžovaní...
Měli bychom to brát ovšem sportovně, domů jsme dorazili všichni, někteří s obvázanou nohou, ale hlavní je, že s úsměvem na tváři.
Eliška Žďárská, Kvarta
