Rozhovor s Martinem Šindelářem

Ahoj, Martine, zdravím. Je mi velkou ctí rozhovorovat s vítězem letošního florbalového superfinále.

Jaká byla letos cesta Tatranu Střešovice do SUPERFINÁLE?

Co se týče základní části superligy, tak poměrně hladká, protože jsme neztratili jediný bod a všechny utkání dotáhli do vítězného konce. (pozn. jako první tým v historii - 26 utkání = 78 bodů) V play-off už byla cesta o něco náročnější, tedy čtvrtfinále proti SKV skončilo poměrně hladce 4:0 na série, ale semifinále už tak jednoduché nebylo. Při výběru soupeře právě do semifinále jsme překvapili část florbalových fanoušků, když jsme si vybrali Mladou Boleslav, která nás v minulém superfinále porazila. Pro nás to byla poměrně jasná volba, jelikož jsme s nimi chtěli hrát na sérii nikoliv na jedno utkání jako tomu je v superfinále. Tento tah se nám nakonec vyplatil a po sérii 4:2 jsme postoupili do superfinále proti Vítkovicím a zbytek je historií.

Jaký byl tvůj přínos, že si Tatran zahrál Superfinále?

Do Tatranu jsem přišel před 5 lety a moje pozice a přínos v týmu se postupně dost měnil. Na začátku to bylo především o zisku kanadských bodů, teď z pozice jednoho z nejstarších hráčů v týmu je to spíše o předávání zkušeností a vytváření dobré atmosféry v šatně.

Ty jsi Znojmák, ale v Superfinále jsi „nereprezentoval“ naše město jen ty, ale i…

Je to tak, v Superfinále jsme letos byli vlastně 4 Znojmáci. Milan Fridrich jako hlavní trenér, Martin Pánek jako skills coach a Roman Janda jako trenér brankářů.

Co bys dále řekl o Milanovi a Martinovi?

Když jsem se ještě rozhodoval o přestupu ze Znojma do Prahy, Fríďa hrál velkou roli při výběru právě pro Tatran. Už před pěti lety mě Fríďa tvrdil, že bude Tatran úspěšný, že získáme titul jsem si v té době určitě nepřipouštěl. Paňas nás celou sezónu připravoval po stránce florbalových dovedností a musím říct, že odvedl kus práce, který do té mistrovské "skládačky" hezky zapadl.

Co by asi oni řekli o Tobě? (úsměv)

Těžká otázka... Asi by padlo slovo na moje zákroky "na hraně". Mám rád, když se hra vyostří a často se tak i dostavám do zápasového tempa. Jsem prostě taková horká krev a kdyby mě měli popsat jedním slovem, tak si myslím, že to bude provokatér. Jinak určitě jako velkého vtipálka (smích)

Co samotné letošní Superfinále? Jak probíhaly oslavy?

Superfinále je opravdu speciální akce. Bojujete o něj, doufáte a vaříte, že se tam dostanete a když to nakonec vyjde, může se stát, že to v tom posledním utkání prostě nesedne. Letos jsme byli my ti šťastnější a titul získali, ale je to opravdu nevypočitatelné a tom jednom utkání se může stát cokoliv. Líbí se mi, že jde o takový florbalový svátek pro všechny fanoušky, ale z pohledu hráčů je to vyvrcholení sezóny bohužel hodně urychlené.

Oslavy titulu byly náročné, ale taky moc pěkné. Vypíchl bych moment, když jsme se ihned po vítězném superfinále sešli s části fanoušku v jedné pražské restauraci, kde oslavy probíhaly až do rána a kromě skandování tatranských pokřiků se pouštělo i superfinále a znovu se slavil každý gól společně. Oslavy poté pokračovaly asi týden, ale srovnávat s oslavami postupu se Znojmem do superligy to nejde. (úsměv)

Co jsi dělal po skončení sezony do dneška?

Měl jsem asi měsíční pauzu od florbalu a potom skočil opět do tréninkového kolotoče: posilka, florbal, atletika. V létě je samozřejmě tenhle kolotoč zpříjemněný o nějakou tu dovolenou a více volného času o víkendu.

Co plánuješ do dalších měsíců?

Všechny naplánované dovolené a různé aktivity, na které není přes sezónu čas je pryč a plně se teď soustředím na blížící se turnaj Czech Open, kde se utkáme s týmy ze Švýcarska, Finska a také Švédska. Díky mistrovskému titulu jsme získali "vstupenku" na Champions Cup, který se podobá lize mistrů např. ve fotbale. V prvním dvojkole máme Švýcarského vítěze poháru Floorball Köniz, tak na to se těším.

Jak se ti žije v Praze?

Prahu jsem si hodně oblíbil, ale do Znojma se vždy rád vracím ať už za rodinou nebo kamarády. Bohužel ze sportovních a pracovní vytíženosti je to poslední dobou těžší a těžší.

Nedávno vyšel ve Znojemsku rozhovor s Lucií Baldreichovou, co bys k ní řekl?

Lucku si pamatuju už ze Znojma a vždy vyčnívala svojí šikovností, teď to potvrzuje v čím dál větší konkurenci, což je super. Tuším, že příští sezónu ji čeká ta největší "florbalová zkouška" a to první zápasy v ženské elitní soutěži. Tenhle přechod bývá často nejtěžší, ale věřím, že to Lucka zvládne. Škoda jen, že obléká "špatný" dres v tatranském by ji to slušelo víc (smích).

Martine, děkuji za rozhovor a Velký Respekt. Libor Duchoň