Korfbalové a atletické vyprávění s Jitkou Pavlíčkovou
Dobrý den, Jitko, dlouhodobě Vás sleduji a asi již dozrál čas, abych Vás oslovil a požádal o rozhovor… Jste, jak je napsáno v nadpisu, aktivní v korfbalu, ale i v lehké atletice…
Jitko, co byste řekla o své korfbalové kariéře? (úsměv) Kdy, kde, proč jste s korfbalem začala? Kdo vás vede? Jak vypadá korfbalový trénink?
Už od mala jsem si často hrála s míčem, k tomu ještě moje mamka je nejlepší kamarádkou naší trenérky korfbalu (Lenky Toufarové), tak to nějak zapadlo dohromady a začala jsem hrát cca od 5 let korfbal. Korfbalový trénink vypadá hlavně formou střelby z nejrůznějších pozic na hřišti. Zblízka, z delší vzdálenosti, dvojtakt nebo i trestné hody jako je penalta nebo volný hod. To nám zabere většinou polovinu času tréninku a pak už hrajeme. Zkoušíme různé taktiky někdy i sestavy a míváme i posilovací tréninky.
Vím o Vás, že jste neskutečná střelkyně, trefit korfbalový koš není vůbec jednoduché… V jaké výšce vlastně je u seniorů, dorostu… Na čem záleží úspěšnost střelby? Co psychika? Intuice? Příprava? Máte koš doma? (úsměv)
Koš je od starších žáků ve stejné výšce a to je 3,5 metrů. V žákovských kategoriích je snížen na 3 metry (mladší žáci) nebo na 2,5 (minižáci). Úspěšnost střelby hlavně záleží na srovnaném těle, dobrém pohybu a také klidu v hlavě. Musíme se dostatečně uvolnit od obránce, jelikož přes jeho těsnou obranu nemůžeme vystřelit, takže se na tréninku zaměřujeme i právě na našem dobrém uvolnění, ať potom máme klid na střelu a můžeme skórovat.
Koš na zahradě rozhodně máme. Když se doma nudím, jenom vyjdu na zahradu a pročistím si myšlenky. Poslední dobou tam ale mockrát už nechodím, jsem totiž ráda, že jsem vůbec doma.
Co vaše korfbalové výsledky?
S naším klubem máme, si myslím, dost úspěchů. Máme jak zlatá, stříbrná, tak i bronzová umístění.
Pak v české reprezentaci jsem už od u15, kdy jsme v roce 2019 vybojovali 3. místo v hale a 1.místo na písku v tzv. Korfbalu 4 na mistrovství Evropy.
Minulý rok v trochu vyšší reprezentaci, u17, jsme skončili na mistrovství světa na krásném 4. místě. V tomto roce jsme pak ještě v Kutné Hoře na MS vybojovali za zase vyšší kategorii, u19, 6. místo. No a letos jsme v u19 měli nejlepší šanci být na stupních vítězů, kdy se nám nepodařilo udržet si náskok nad lepšími týmy a prohráli o dva koše nebo dokonce jenom i o jeden. Nakonec jsme si došli pro 5. místo (opět na MS). Mám i nejnovější výsledky, zatím moje (naše) nejlepší, kdy za ještě vyšší reprezentační výběr, u21, jsme v Kolíně o prázdninách vybojovali na mistrovství Evropy 3. místo.
Co Vaše korfbalové statistiky?
Střelecky se mi opravdu daří, v mé věkové kategorii jsem byla první holkou v tabulkách. I na mezinárodní úrovni se nacházím v předních příčkách, kdy jsem na posledních 3 mistrovstvích byla první v celém našem výběru a pokaždé maximálně do 3 místa mezi holkami na celém turnaji.
Co byste stručně, ale i zasvěceně, řekla ke korfbalu?
Korfbal je už tak rozšířeným sportem na všech kontinentech, že se stal už i před olympijským sportem, na kterém se naše reprezentace poprvé zúčastnila na Světových hrách v roce 2022 v americkém Birminghamu. Zde ve výběru byl i náš hráč Jan Toufar.
Zdá se Vám někdy o korfbalu?
Poměrně často. Po prohraném zápase to většinou bývají takové ty sny, kdy si říkám, co a jak jsem mohla dělat lépe, naopak po vyhraném zápase se mi připomínají šťastné momenty.
Co byste řekla o znojemském korfbalovém oddílu? O Vašich spoluhráčkách a spoluhráčích?
Letos jsme v dorostu mohli bojovat o první místo. Ale semifinále nám nevyšlo o jeden koš. Což nás dost mrzelo. Příští rok budeme mít o dva hráče méně, a proto k nám hostují dva kluci z Brna z Nového Lískovce. Takže uvidíme, jak se nám bude dařit.
Musím nás pochválit, že spousta z nás je v hledáčku reprezentačního výběru. Kdy snad úplně všichni byli aspoň na přípravných soustředění a někteří z nás pak byli vybráni do konečného výběru. Společně právě s trenérky mladším synem, Tomášem Toufarem, sdílíme všechny korfbalové reprezentační úspěchy, které jsem tady už dříve vyjmenovala. Pak náš o rok mladší spoluhráč, René Křupal, se dostává také častokrát do konečné nominace a je součástí těchto úspěchů. I on letos vybojoval s týmem na MS do 17 let medaili, a to bronzovou.
Prý jste letos vybojovala zlato v první korfbalové lize společně se svojí maminkou… (úsměv) Jaký to je pocit? Kdo radil komu?
Tak samozřejmě jsem radila já ji. (úsměv) Ne pokaždé jsme hráli spolu na půlce, ale když už jo, tak jsem ji dirigovala, co a jak má dělat, občas křiknula ať jde bránit svoji hráčku nebo naopak ji pomáhala ubránit ji. Je to rozhodně dobrý pocit, že mamka taky zažije tento pocit vítězství, ještě když jsme do toho zapálená celá rodina. Přece jenom je to jiný prožitek vyhrát titul z pozice hráče než jako fanoušek.
Co Váš otec – prý je velký korfbalový fanda… A také vím, že hraje aktivně stolní tenis…
Taťka nás velice podporuje. Buď je na tribuně se svým velkým bubnem, který si koupil právě na naše zápasy, nebo je za kamerou a natáčí nám zápasy.
Ve stolním tenise hraje Městskou ligu neregistrovaných hráčů. Většinu času hraje v 1.lize, kde často končí do 3.místa v konečné úspěšnosti jednotlivců.
A aby toho nebylo málo, korfbalu se věnuje i Vaše mladší sestra… Co Vám dovolí o sobě napsat?
Moje sestra mě celkem následuje. Nejenže hraje korfbal, ale i letos začala dělat atletiku, dokonce stejné disciplíny jako já. Tak doufám, že se jí bude dařit.
Letos se dostala také do své první reprezentace, do 15 let, ale na posledním přípravném soustředění si podvrknula kotník, takže nakonec na konečný turnaj do Polska nejela.
A co atletika? Kdy, kde, proč jste s atletikou začala? Kdo vás vede? Jak vypadá atletický trénink? (úsměv)
Před atletikou jsem chodila na plavání. S ním jsem ale brzy skončila, ale chybělo mi více sportu, a tak jsem se rozhodla pro atletiku. Potom na jedněch závodech jsem hodila daleko kriketovým míčkem a od té doby si mě můj stávající trenér Vladimír Egner vyhlédl a trénuju oštěp. Na to navázalo postupně i hod diskem a vrh koulí. Trénink se skládá hlavně z neustálého házení. Do toho se mi míchá i posilovna, tu mám hlavně přes zimní přípravu.
Co vaše atletické výsledky? (úsměv)
Je dobré, že disk a koule se mi zlepšuje. Mám nové osobní rekordy, zatímco oštěpem jsem se ještě nepřehodila. Každým rokem se snažím dostat na MČR, ať už je to jakákoliv disciplína. Letos jsem se dostala na hod diskem a skončila jsem zatím na nejlepším umístění na těchto závodech, což je 8. místo.
Co Vaše atletické statistiky?
Mám pocit, že jsem ještě pořádně nic nehodila, nebo aspoň podle posledních tréninků mám určitě více. Piluju pořád techniku. Ale jelikož se na stadioně nepotkávám jen s atlety, ale i s fotbalisty, tak mi to trénink o dost komplikuje. A když už tam nejsou fotbalisti, tak se regeneruje plocha, jako třeba za tento poslední měsíc.
Co byste stručně, ale i zasvěceně, řekla k atletice? (úsměv)
Musím říct, že se atletika ve Znojmě dost rozšiřuje. Je to díky přípravkám a mladšímu žactvu. Máme už i konečně svoje vlastní týmy juniorů a juniorek, dokonce i žen a mužů. Za poslední roky jsme totiž hostovali za jiné oddíly. Podařilo se nám i utvořit webové stránky a jiné sociální sítě, jako je Instagram nebo Facebook, tak doufám, že se více dětí k nám ještě připojí.
Co další sporty a pohybové aktivity?
Jelikož se věnují hodně, až moc, těmto dvou sportům, tak pak už nezbývá nic jiného než aspoň nějaký odpočinek a regenerace. Jinak ráda hraji cokoliv, co je spojeno s míčem. Basketbal, volejbal …
Jitko, díky za Vaše odpovědi a fotodokumentaci. Co by se ještě hodilo říci závěrem?
Doufám, že tu v novinách nebudu naposledy. (úsměv) Byla jsem totiž nominovaná do širšího výběru společně s Honzou Toufarem do národního týmu na MS na Tchaj-wan a budu věřit v to, že nás vyberou a vybojujeme nějaké pěkné umístění…
Libor Duchoň, foto: archiv JP