Potvrzeno přírodou: Kvarta umí držet pohromadě

V posledním lednovém týdnu byste Kvartu nalezli v pohádkovém údolí pod zříceninou hradu Mitrov. V tomto nádherném prostředí na okraji Českomoravské vrchoviny se na okamžik proměnili v ekology, ekonomy, matematiky i proslulé filmaře. Především si zde potvrdili jeden důležitý fakt: „Není nad týmovou práci.“ Připravili jsme si pro vás rozhovor s přímými účastnicemi Lindou Pelajovou a Terezií Vavříkovou.

Školské zařízení pro enviromentální vzdělávání Lipka si pro vás připravilo vzdělávací program „Svou cestou“. Jak jste se o tomto programu dozvěděli?

Linda: Bylo nám řečeno, že pojedeme na výlet podobný adaptačnímu kurzu Chaloupky, který pořádá Lipka. Zbytek jsme se dozvěděli až na místě. Terezie: Ještě jsme věděli, že to bude se zaměřením na ekologii, venkovské prostředí a stmelování kolektivu.

Váš program se konal v době vrcholu „omikronové“ vlny koronaviru. Zažili jste i vy nějaké problémy s tímto zákeřným virem?

Linda: Měli jsme tam jet ještě se „Znojmákama,“ ale ti v pondělí padli do karantény, takže jsme tam byli sami. Terezie: Vzhledem k té situaci nebylo vůbec jisté, jestli tam pojedeme i my. Linda: Jinak jsme žádné problémy s koronavirem nezažili, byli jsme všichni před odjezdem negativně testováni, včetně učitelů a tamního personálu.

Na školním Facebooku můžeme najít velmi zajímavé a poučné video s názvem „Tribitka: No way home,“ které jste během pobytu natočili. Proč právě tento název?

Linda: Museli byste se zeptat spíš kluků, protože je to jejich video, ale důvodem bylo, že obal od „Tribitky“ putuje recyklačním procesem. Terezie: My jsme byli rozděleni na dvě skupiny, na holky a kluky, a každá dělala své vlastní video.

Věděli jste už před odjezdem, že se na chvíli proměníte ve filmaře, nebo jste se rozhodli až na místě?

Terezie: My jsme to už věděli. Jedna naše spolužačka tam týden před námi měla kamarádku, takže nám řekla, co nás čeká. Linda: Ale my jsme právě nevěděli, zda budeme mít ten stejný program a jestli taky budeme mít filmový festival nebo ne.

Takže jste se na to předem nijak nepřipravovali?

Linda: Ne, protože my jsme hlavně nevěděli téma. Na začátku tam byl odpočet, mám pocit, že 96 hodin, a až se to vynulovalo, začal náš filmový festival. Něco jsme tušili, ale přesně jsme nevěděli.

Video se natáčelo především v přírodě. Některé pasáže jsou však filmovány uvnitř (například třídírna odpadu). To jste točili kde?

Linda: Myslím si, že kluci natáčeli v sále…

Takže přímo v penzionu?

…jo, ten lis na plast byl taky tam, myslím v chodbě. Terezie: My jsme si teda vystačily s jedním pokojem, lesem, řekou a zříceninou.

Jak už jste zmínily, vy jste natáčely také „dívčí” video. Jaký byl jeho obsah?

Terezie (směje se): To ani raději nechtějte vědět. Linda: My jsme se jmenovaly „Lesní děvy“. Inspirovaly jsme se ekologickým programem „Zero waste“, takže jsme se „vrátily“ o několik tisíc let zpátky do doby, kdy žili lidé v lesích, praly jsme v řece, byly jsme bosé… Terezie (doplňuje):… ještě rozcuchané a koupaly jsme se, jen když pršelo.

Proč zmíněné video není také na Facebooku?

Terezie: Holky si nepřály video zveřejnit, což mně přijde jako obrovská škoda. Linda: Ve výsledku jsme si všechny připadaly celkem trapně. Čím víckrát jsme si náš film pustily, tím méně trapnější se nám to zdálo, ale říkaly jsme si, že nepotřebujeme, aby nás viděl celý svět. Kluci to vzali vážně, měli klapky a točili vše na několikrát. My jsme neměly žádný scénář. Co nás napadlo, to jsme řekly… Natáčení jsme si ale užily, což pro nás bylo důležité.

Kromě filmování jste jistě podnikli spoustu dalších aktivit. Které třeba?

Linda: Nesli jsme Zikmunda a Hanzelku na židlích pod baldachýnem. Tereza (skočí jí do řeči): To bylo nejlepší! Byli jsme rozděleni na dvě skupiny. Do každé skupiny jsme dostali židli, dvě dlouhá dřeva, tyčky a prostěradlo – to měl být ten baldachýn. Jednoho ze skupiny jsme vždy nesli na židli. Šli jsme cestou přes les, kopce a bahno, takže naše cesta byla dost náročná. Po trase jsme také plnili různé úkoly. Linda: Potom jsem taky hráli role rodiny, dostali jsme papírky, kde bylo předurčeno, jaký máme plán, co děláme, naše záliby a podobně. S tím jsme se tak nějak snažili vyžít… Hráli jsme i hru, kde jsme měli od třiceti do šedesáti let. To byl jimi vyvinutý program… my jsme ho prakticky testovali. Dostali jsem cíl dostat stopu pod 2,0 a do důchodu vydělat dva miliony… to bylo spíše zaměřené na finanční gramotnost. Během zmíněné aktivity jsme ještě měli vytvořit projekt, který by měl všechny zaujmout. Ten, kdo vymyslel nejlepší, dostal do hry určitou finanční odměnu. Tereza: Taky jsme hráli hru, kde jsme museli během 60 minut obejít šest stanovišť. Dostali jsme mapu a vysílačky... což byla teda hrozná legrace. Do vysílaček jsme vždy zahlásili kód, který byl na místě napsaný, a potom jsme plnili různé úkoly. Linda: A kluci od té doby říkali, že kde nebudou vysílačky, nic hrát nebudou.

Co jste si z celého pobytu odnesli?

Linda: Že jako třída umíme držet při sobě a dokážeme si pomoct. Také určité informace o investicích a  Tereza (doplňuje): …o ekologii, snažit se šetřit přírodu a tak. Linda (směje se): No a pak volné aktivity, že jo... paní „matikářka“ se nedala, takže jsme tam strávili asi dvě hodiny matikou.

Jak jste si program užili?

Tereza: Moc mě to bavilo, a nakonec jsem byla ráda, že tam s námi ti „Znojmáci“ nejeli a byli jsme tam jenom my a mohli jsme si vše užít. Linda: Bylo fajn, že jsme měli i volnější večerku, až na jeden den… Tereza: A taky tam strašně dobře vařili!

Gabriela Křížová a Ondřej Pitlach, Tercie