Peter Lipa je pro mě obrovským vzorem, sklání poklonu svému kolegovi Vojta Dyk

Zpěvák a herec Vojta Dyk je fenomén českého showbyznysu. Získat ho na vystoupení představuje pro každého organizátora kulturní akce sázku na jistotu, ale nejde o nic jednoduchého. Přesto se to JazzFestu povedlo. Proč? To v krátkém rozhovoru po koncertu prozradil Vojta Dyk sám. Neměl moc času. Je pořád v jednom kole, působil trochu unaveně a spěchal zase domů kvůli rodině a dalším pracovním aktivitám. Mít takový mimořádný talent, jaký má, je obrovským darem, ale mnohdy i složitým údělem.

Pane Dyku, vy jste ve Znojmě zpíval v roce 2013 pro hudební festival. Tehdy za vámi přišly, jak jsem se dozvěděla, nějaké mladé obdivovatelky a přinesly vám vaši oblíbenou kytici. Víte jakou?

Vážně? To už nevím, přece jen, uběhlo pár let.

Slunečnice. Ony si tenkrát někde přečetly, že je to vaše nejoblíbenější květina.

Květiny mám rád, to ano. Ale já mám rád vlastně všechny, tedy většinu. Asi jsem měl zrovna takové slunečnicové období.

Na zkoušku do Domečku jste přijel s hodinovým zpožděním kvůli problémům na cestě. Co se stalo?

Náš pan řidič si špatně nastavil navigaci a místo do Znojma si do cíle napsal Zlín. Naštěstí jsme to objevili včas a auto obrátili. Určité zpoždění nastalo, ale vše se stihlo v pohodě.

Hudební kritici na vás oceňují dokonalou techniku, zpíváte v podstatě bez falešného tónu, k tomu disponujete obrovským rozsahem. Od koho v rodině jste získal takové geny? K vašim předkům patří spíše slavní literáti, třeba spisovatel Viktor Dyk.

No, jestli ty vaše otázky budou delší než moje odpovědi, nakonec se nikam nedostaneme. Tak abych to vzal zkrátka. Moje rodina je celá nejen literární, ale i muzikantská. Už v pěti letech mě zpívání začalo bavit a rodiče mě proto zavedli do dětského pěveckého sboru. Tam jsem vlastně začínal. Jinak moje maminka zpívá, moje sestra zpívá. Otec zpíval, strýc hraje, prostě všichni nějak tu muziku děláme a myslím, že ty geny se projevují dál. I můj syn má hudební nadání.

Co vás přesvědčilo, že jste přijel vystoupit v rámci JazzFestu?

Protože mi Jiří Ludvík zavolal a řekl, že bych tady mohl zpívat s Peterem Lipou. Bylo to proto celkem jednoduché rozhodování. Petera miluji. Za jeho inspiraci, za jeho obrovský talent, takže když přišla tahle otázka, kývl jsem. Kdybych měl přijet s nějakým svým vlastním projektem a byl kvůli tomu panem Ludvíkem osloven, asi bych to přesunul na pozdější dobu. Času mám skutečně málo.

Je pravda, že jste s panem Lipou takhle dohromady zpívali poprvé?

Ano, tady ve Znojmě jsme měli skutečně my dva premiéru a jsem rád, že mi to zdejší organizátoři umožnili. Už jsem to na pódiu říkal, ale pan Lipa je pro mě vzor, umělec s velkým U, který je zároveň velmi pokorný. Tohle nebývá u nás v branži úplně běžné. Jenže člověk se nesmí moc prožívat, musí být nad věcí, jinak ho to semele a ovlivní nakonec v negativním smyslu i to, co dělá. A pana Lipu to nesemlelo.

Děkuji za váš čas a přeji šťastnou cestu domů.

Alžběta Janíčková