MUDr. Miroslav Kavka: Věřím, že se blýská na lepší časy
Titulem znojemské osobnosti za rok 2022 dekorovala radnice také MUDr. Miroslava Kavku, dlouholetého primáře chirurgie a centrálního operačního traktu a ředitele znojemské nemocnice. Funkci ředitele vykonával úctyhodných osmnáct let. Nadto se roky pohyboval v regionální politice. Nejednou se stalo, že se práce lékaře a direktora druhého největšího zdravotnického zařízení v kraji prolnula s jeho funkcí zastupitele a naopak.
Pane primáři, řezy chirurgické jsou s řezy politickými srovnatelné?
Obojí mohou být podobně bolestivé, ale na ty první zabírá mesocain. Ty druhé nejednou přerostou v neléčitelnou bolest chronickou. A pak je malér na světě.
Řídit nemocnici zůstává patrně daleko náročnější než usedat v lavici zastupitele.
Případ od případu to může být různé. Chirurg se musí nejednou rozhodnout okamžitě a správným postupem zachrání život. Politik má na rozhodování daleko více času, ale nikdy neví, jak to dopadne. I správně motivovaný politický verdikt může dopadnout katastrofálně. A taky naopak.
Skoro to vypadá tak, jako bychom si my – lidé – neuměli vládnout.
Dalajláma kdysi přirovnal lidstvo ke včelám.
Příroda do tohoto malého hmyzu zakódovala, že pokud má přežít, musejí všichni jedinci táhnout za jeden provaz. Včely vykazují společný instinktivní smysl pro zodpovědnost a nikdo nad nimi nepráská bičem. Lidé si věci uspořádali jinak. Mají škálu regulativů. Policii, náboženství, ústavu anebo právní systémy. Také se honosíme inteligencí i srdcem schopným milovat. Přesto však všechny tyto naše vynikající vlastnosti za včelím společenstvem pokulhávají. Často mě napadlo, že jsme ubožejší než včely. Tolik slova tibetského vůdce. Často si na něho vzpomenu, když sleduji naši politickou hašteřivost.
To je ovšem docela pesimistická vizitka člověka.
Stačí se podívat, co se děje na Ukrajině, a zjistíte, že optimismus je nedostatek informací. Na druhou stranu ovšem pesimismus zůstává velice špatným rádcem. Jak na operačním sále, tak v poslanecké lavici. Jenomže v nemocnici je na hmatatelné a pozitivní výsledky vidět poměrně brzy.
Byla jedním z oněch pozitivních výsledků přeshraniční spolupráce s Rakouskem, která byla odstartována v roce 2003? Pokud si pamatuji, tak tento unikátní projekt vlastně utnul až covid, přestože dobrá vůle přeshraniční spolupráci udržovat při životě a prohlubovat ji byla markantní jak zde v regionu, tak na ministerské úrovni obou států. Věříte, že tato spolupráce bude resuscitována?
Bylo by to užitečné jak politicky, tak zejména medicínsky. Pacienti jsou na obou stranách hranice. Šlo o pilotní projekt, na němž měla zájem jak česká ambasáda ve Vídni, tak zejména dolnorakouský nemocniční holding. Okolnosti se ovšem – a obzvlášť v politice – mnohokrát snadno zamotají a daleko hůř rozmotají. Navíc lidí, kteří jsou v tom zruční, není nikdy dost.
Setkal jste se s někým takovým ve své politické praxi? Mám na mysli regionální úroveň.
Určitě starosta Pavel Balík svou timidní vstřícností dokázal víc než jiní okázalou hádavostí. Žel, současná doba nahrává spíš hlasité prázdnotě než soustředěnému přemýšlení. Vždycky jsem si vážil charismatického Aloise Švrčka, jenž dokázal srozumitelně artikulovat jak s obyčejnou dojičkou, tak s rektorem univerzity. Nikdy nekřičel, nikdy neustupoval, byl soustředěný a čišela z něj člověčina. Nechci ovšem plakat nad zašlými starými dobrými časy. Chci spíš věřit tomu, že se začíná blýskat na ty lepší.
Děkuji za rozhovor.
Vlastimil Mrva
