Kachličkobraní

GLOSA   Vinobraní má Znojmo úspěšně za sebou, avšak kachličkobraní má Městský úřad teprve před sebou. Říká se, že téměř stoprocentní jistota úspěchu spočívá dorazit včas tam, kde tomu je třeba. Kachličky na znojemském Městském úřadu ve třetím patře na Obrokové ulici však svou šanci již prošvihly.

Některé se totiž zatoulaly bůhvíkam a ty, co zůstaly, chřestí pod nohama jako kostlivci (možná proto, že už mají svoje nejlepší léta za sebou). Chůze tamními chodbami místy připomíná procházku skladem stavebního materiálu. Kdyby tomu tak bylo jenom chvíli, bylo by to omluvitelné, protože únava čehokoliv je fyzikální jev, proti kterému řemeslníci nic nesvedou. 

Jenomže tahle situace přetrvává už nějaký ten pátek a nic se neděje včetně naděje, že to půjde k lepšímu.

V přilehlé kuchyňce (kam sice veřejnost vkročit nesmí, ale přesto jsem tam v nestřeženém okamžiku nakoukl) je stav ještě horší. 

Úředníkům, kteří v této rozpadající se oblasti pracují, to pochopitelně vadí, což mně sice anonymně potvrdili, nicméně do řeči jim příliš nebylo. Inu, v současné době – stejně jako v časech předlistopadových – začíná opět platit přísloví mluviti stříbro, leč mlčeti zlato…

Také já jsem si při vyřizování svých osobních záležitostí neodpustil poznámku, že by zaměstnanci radnice měli fasovat pracovní helmy, aby iluze staveniště byla dokonalá.

Vlastimil Mrva