František Koudela: Co nevidět budeme žít v šapitó
Od středy 16. srpna bude Znojmo zcela jistě žít divadlem. Začne desátý ročník stále více vyhledávaného festivalu. Jezdí sem nejen divadelní soubory z celé republiky, ale i milovníci Thálie. Jako diváci se posadí do lavic uvnitř velkého cirkusového šapitó na Horním náměstí, budou se zastavovat na ulicích, obdivovat výkony artistů, smát se, možná i dojetím plakat, a především si užívat šest dnů naplněných zážitky až po okraj. Velcí i malí. Organizační tým ze Znojemské Besedy začínal před deseti lety s ideou, že by bylo dobré přinést do srpnového Znojma něco nového, charakteristického. Hudební festival tu už skvěle fungoval, tak proč nezkusit ten divadelní. Organizátoři se nebránili alternativním směrům včetně cirkusových témat a venkovních představení. Formát nového festivalu tedy nebyl klasický. Je jedinečný svým konceptem a pestrou dramaturgií. Diváci se letos mohou těšit například na Mikro-teatro-gloria, Komediograf, akrobatické představení Koťátko zkázy, Divadlo Spektákl, Bratry v tricku nebo na Divadlo Bolka Polívky. A na co by pozval ředitel Znojemské Besedy František Koudela? Požádali jsme ho o krátký rozhovor.
Pane řediteli, čím diváky navnadíte nejvíce?
Myslím, že diváci by si v prvé řadě neměli nechat ujít ani jedno pouliční představení. To je část festivalu, která ho dělá jedinečným. Určitě bych ale rád pozval na skvělou konverzační komedii s názvem Jméno. Pro pražské divadlo Verze ji nastudoval světově uznávaný česko-neměcký režisér Thomas Zielinski. Do kontroverzního příběhu obsadil herecké ikony jako Romana Zacha, Lindu Rybovou nebo Jana Dolanského. Jedná se o jedno z večerních představení, které během šesti dní uvedeme a myslím, že nejen u něj se diváci skvěle pobaví.
Jaké bylo samotné pozadí vzniku této stále více populárnější kulturní akce?
Historie festivalu se začala psát v roce 2012. Už tenkrát s domovskou scénou cirkusového šapita v kombinaci s pouličními představeními. Koncepčně se ho u zrodu ujala Andrea Krejčí, dnes umělecká vedoucí Galerie a Prostor ve Znojmě, tehdejší produkční Znojemské Besedy. Podstatou festivalu ale zůstává nabídnout na alternativní scéně nastudování různých divadelních forem hereckých souborů. Do Znojma tak už několik roků během léta zavítají významná jména z divadelního i filmového prostředí. Troufám si říct, že těžko budeme hledat divadlo, které ve Znojmě nebylo. Právě díky pestrosti souborů se také lišíme od letních scén kamenných divadel.
Odkud berete onen typický stan? Je odněkud půjčený?
Cirkusové šapitó půjčujeme od agentury Cecilka. Samotná stavba a realizace této scény je opravdu náročná. Na Horním náměstí pravidelně roste několik dní, pak musíme instalovat mobilní jeviště s veškerým technickým vybavení, které divadla požadují. Právě díky tomu, že je stan kulatý, mohou diváci zažít jedinečnou podívanou, protože oproti tradičním divadlům jevištní příběh prožijí s herci hned ze tří stran, tedy z přední části i z obou bočních. Jsme schopni usadit až tři sta diváků v plné kapacitě, což se většinou naplní.
Jak těžké je shánět účinkující v období léta?
To je největší oříšek festivalu. Divadelní soubory mají podobné pracovní podmínky jako třeba učitelé. Devět měsíců práce, potom zasloužené prázdniny. Proto, když komunikujeme s divadly srpnové termíny, není tak jednoduché kohokoliv dojednat. Druhým faktorem jsou už zmíněné letní scény. Pakliže má soubor naplánované vlastní termíny, nemůže jet do Znojma. Naštěstí máme díky produkčnímu týmu festivalu i našemu kamennému divadlu skvělé kontakty a dokážeme se soubory najít společnou cestu, aby se objevily v programové nabídce.
Alžběta Janíčková
