Další fotka s prezidentem do Babišovy sbírky

Vážení čtenáři, máme za sebou prezidentskou kampaň plnou špíny, “kydání hnoje“ a nenávisti, ale i rozumu, cti a úcty k hodnotám – jinými slovy kampaň prezidentskou. Předvolební průzkumy se měnily jako aprílové počasí, ale s velkým náskokem nakonec zvítězil člověk, který byl favorizován již od začátku.

Vraťme se na malý okamžik do předvánočního období – profesorka Danuše Nerudová strmě stoupá ve všech volebních průzkumech, drtivě vítězí v prvním kole Studentských voleb po celé České republice (na GMK si připisuje úctyhodných 60 %), já ji podporuji ve svém prosincovém komentáři a většina lidí, se kterými se dostávám do kontaktu, mi říká, že budou – nebo kdyby mohli – volit Danuši.

Celá situace se mění po Vánocích, kdy se vracím do školy. Ještě nedávno tolik opěvovaná profesorka přestává valné většině české populace vyhovovat. Voliči se rozhodují, že by prezidentský úřad raději svěřili do rukou zkušeného generála než této usměvavé a energické ženě. I já se zamýšlím nad tím, koho bych vlastně nyní volil…

Nedá mi to a ptám se lidí kolem sebe, proč by volili zrovna generála. Odpovědi, které se mi dostávají, jsou různé, ale asi ta nejčastější zní: „Protože Pavel Fischer nemá šanci.“

Nikdy bych nečekal, že to řeknu, ale ten týden před prvním kolem jsem byl chvílemi celkem rád, že ještě nemám volební právo. Nemusel jsem řešit ono známé dilema – komu to “hodit“? Pavlu Fischerovi – skvělému diplomatovi, kterého bych na Hradě z té devítky kandidátů viděl nejraději, nebo Petru Pavlovi – rozumnému generálovi, za kterého bychom se také nemuseli stydět.

Kolem mě proudily různé názory: „V prvním kole se volí srdcem, v druhém rozumem; Volte generála – jediný člověk, který má šanci porazit Babiše.“ Přestože jsem se nakonec den před prvním kolem rozhodl pro první myšlenku, výsledky voleb jasně ukázaly, že občané se řídili převážně druhým názorem. Podobný výsledek se očekával, mnoho lidí však zaskočil propad člověka, jenž měl ještě před měsícem snad nejvyšší šanci stát se prezidentem – přesněji řečeno prezidentkou.

Odstartovala kampaň druhého kola, do které zasáhlo osvobození Andreje Babiše u soudu. Expremiér mířil na odlišné spektrum voličů než Petr Pavel, proto se nebál vystupovat “svým typickým způsobem“, tedy “jsem chudák, proti kterému se všichni spikli – vláda, Okamura, média, Česká televize i Řezníček“. Nikdo si nevšímal jeho fotek s různými evropskými politiky, proto se rozhodl, že musí na svého protikandidáta nějak zaútočit.

Jeho lidé hledali, hledali, ale moc toho nenašli. „Co by tak bývalý voják mohl udělat? No jasně – zavléct nás do války! Tak proč to neříct lidem? Povíme jim o tom, jak jejich synové a vnoučci půjdou do války – to nám určitě přihraje nějaké hlasy!“ Jenom týmu Andreje Babiše možná nedošlo, že generál, který zažil válku na vlastní oči, se bude naopak snažit válce zabránit, než aby ji někomu nutil.

Generál Pavel si však i s tímto poradil. Ukázal, že není nutné vždy komentovat některé nesmyslné řeči, čímž si dost možná také získal přízeň nerozhodnutých voličů, aby pak s poměrně velkým náskokem ve druhém kole prezidentské volby zvítězil.

A co získal Andrej Babiš? Ze všech těch předvolebních klání má jistě spoustu fotek s Petrem Pavlem, takže se může chlubit další fotkou s prezidentem.                                  

Ondřej Pitlach, Kvarta