Chceme se dostat díky festivalu na významné místo na mapě Evropy, říká jeho prezident Jiří Ludvík

Hudební festival Znojmo je minulostí. Dalo by se zvolat Ať žije ročník příští! – v pořadí už jubilejní dvacátý. Ale zážitky z letošních koncertů a jedinečná atmosféra, to všechno v divácích stále rezonuje a rezonovat dlouho bude. Řeč čísel je jasná. Operu ve festivalové produkci – tentokrát scénickou gratulační Caldariho serenatu – vidělo 1 700 nadšených posluchačů. Na všechna tři představení bylo vyprodáno. Během sedmnácti dnů pak produkce nabídla dohromady třicet koncertů a doprovodných akcí. Letos se představilo se svými špičkovými víny nejvíc vinařů v celé historii, celkem pětadvacet, dále přišlo 13 000 návštěvníků, jen na zámku v Uherčicích, rockově jazzovém projektu Pavla Šporcla, jich bylo osm set a padl tím návštěvnický rekord. Přálo také počasí, nakonec i původně deštěm ohroženému koncertu v Mašovickém lomu, další originální novince festivalu. Slavnostní závěrečný koncert představil za velkých ovací Koncert ze znojemských archivů uvedený v premiéře novým festivalovým ansámblem. Především ale samotné ohlasy jsou velmi příznivé, lidé hovoří o jednom z nejlepších ročníků, možná vůbec nejlepším. Jak však hodnotí letošní ročník festivalu jeho prezident a zakladatel Jiří Ludvík?

Určitě jste všechny ty pochvaly zaregistroval.

Samozřejmě vnímáme, kolik umělců o nás mluví a kteří diváci z celého světa sem přijíždějí. V tomto směru byl letošní festival asi nejúspěšnější, co se nám kdy podařilo. Dostali jsme se také v rekordním množství do zpravodajství České televize a Novy. Festival udělal za těch už skoro dvacet let prostě obrovský posun. Kolik jsme jen vychovali lidí, kteří teď třeba i díky tomu, že s námi spolupracovali, pracují v podobném byznysu. Festival výrazně pomáhá zviditelňovat se samotnému Znojmu, udělal z něj na kulturní mapě České republiky známé místo. Už patří mezi deset nejvýznamnějších hudebních festivalů svého druhu u nás. A jednou díky němu bude možná Znojmo významné i na mapě celé Evropy, cílíme na ještě větší propojení s Rakouskem. Vždyť jen naše festivalová stagiona (opera nastudovaná jen pro festival a uvedená pouze v několika v reprízách – pozn. autora) je věcí, kterou se mohou pyšnit pouze v několika významných a mnohem větších evropských městech. Například v Innsbrucku, Znojmo je proti nim vesnicí. A přesto to děláme i tady a dokážeme to.

Co bylo pro vás letos největším oříškem?

To pořád zůstává. Sehnat peníze. Vždy to byl a bude největší oříšek, nebo spíš ořech. Kvalita je samozřejmě drahá. Nicméně ekonomické přínosy pro region a pro jeho propagaci jsou, jak už jsem řekl, naprosto bezprecedentní. O tom nemusí nikdo pochybovat. Produkčně velmi zajímavý, ale náročný, byl letos koncert v Mašovickém lomu, to byla opravdu velká diskotéka. Co se týká opery. Tenhle oříšek se loupal po třech letech práce, teprve pak vyšly ty krásné Popelčiny šaty, které jsme lidem ukázali.

Určitě vás mohla příjemně překvapit návštěvnost.

Mám z toho samozřejmě velmi dobrý pocit. Kolegové z jiných produkcí mluví o tom, že mají v návštěvnosti pokles, my naopak, ale stejně bychom potřebovali prodávat vstupenek ještě víc, kapacity byly přece jen ještě o něco málo větší. Ačkoli si totiž někdo může myslet, že jsme vydělali neskutečné peníze na vstupném, přesto jsme někde na třiceti procentech celkových nákladů. Vnímáme také problém, že lidé nakupují od období covidu vstupenky víc na poslední chvíli, i když se snažíme, jak se snažíme. Kdysi mívaly festivaly před začátkem polovinu koncertů vyprodanou, jenomže to se teď nedaří nikomu po celém světě.

Kam se rozjedete do následující dvacítky a dál? Můžete něco prozradit?

To výročí se musí oslavit. Chceme hledat nové formáty, mimo jiné se budeme snažit zopakovat úspěch s Mašovickým lomem, máme už nápad, co tam příští rok udělat. Kulatost příštího ročníku nám prostě nedává možnost festival nějak příliš zmenšit. Až lidé uvidí první návrhy programu, určitě budou nadšení. My se ale teď nacházíme v takovém přerodu, naše produkce a propagace se mění v profesionální organizaci. Jenom nadšení už nestačí, festival nejde dělat už jenom v tom smyslu, že se pár lidí setká a rozhodne udělat super muziku a umělcům vytvořit super podmínky. Ten tým už musí pracovat celoročně. Pokud chceme udržet kvalitu a spojovat výborné české interprety se světovými jmény, musíme vše zařizovat i tři roky dopředu. Je to dlouhodobá práce.

Nicméně teď si můžete alespoň na chvíli odpočinout, prázdniny jsou v plné proudu, kam se chystáte?

Žádná dovolená. Kdepak. Všichni mi přejí, jak si teď odpočnu, ale prakticky se nic takového dít nemůže – a ani neděje. Dovolenou na srpen jsem zrušil, možná na ni pojedu až někdy v září, protože teď je rozhodující pracovat. Vedeme například jednání s městem Znojmem o náhradních prostorách za jízdárnu louckého kláštera, která se opravuje a kde jsme pořádali operu. Je třeba toho udělat hodně už prostě hned teď.

Alžběta Janíčková