Americký vrtulník omylem přistál na Mariánském náměstí

DEZINFORMACE  Uvěříte této zprávě, nebo si ji ověříte? Ale kde? Jak odhalit dezinformaci a kde najít důvěryhodné zdroje? Podobnou otázku položila na začátku přednášky o médiích a dezinformacích Valérie Štylerová z neziskové organizace Fak(e)ticky. Ve středu 16. dubna ji pořádala znojemská městská knihovna v rámci svého projektu Mediálka. Mockrát bohužel na ni přišli jen čtyři zájemci. Ti ale rozhodně nelitovali.

Fotomontáž: Robin Beneš

„Já to mám jednoduchý, nevěřím vlastně ničemu, všechno analyzuji. Když mně něco makovice nebere, když to nedává logiku, podívám se třeba na seznam.cz nebo na jiné zdroje, kterým důvěřuji. Informaci si prostě ověřím z více stran,“ odpověděl na položenou otázku jeden z nich.

Správnost tohoto přístupu potvrdila přednášející: „Využít více zdrojů je klíčové. Žádný z nich není nejlepší, žádný ideální, každý má výhody a nevýhody. Je dokonce dobré se občas podívat i do tábora našich názorových odpůrců, tedy tam, kde jasně tušíme nesoulad s naším pohledem na svět. První, co nás na žurnalistice učili, bylo, že naprosto objektivní žurnalistika neexistuje,“ řekla Valérie Štylerová.

Valérie Štylerová z neziskové organizace Fak(e)ticky. foto: -jan-

Spolehlivě se dnes orientovat ve veřejném prostoru tedy není úplně jednoduché, ale někdy stačí rozumná a klidná rozvaha. Nepravdivá sdělení totiž často spoléhají na emoce – když nás něco šokuje, máme tendenci zprávu přijmout a nepátrat. Příkladů je hodně. Známou ukázkou je v tomto smyslu případ senátora Jaroslava Doubravy. Ten na Facebooku sdílel poplašnou zprávu, že Evropská unie chce Čechům zrušit písmeno ř. Téměř rok staré satirické sdělení v něm vzbudilo obavy: „Tak už nám berou i mateřský jazyk a my si to necháme líbit!“ napsal k tomu tehdy.

Nebo jiný příklad, už ne tak veselý. Na internetu se před dvěma lety objevila zpráva, která obsahovala fotografie neskutečně znečištěného interiéru vlakového kupé. Měl být zaneřáděný ukrajinskými uprchlíky. Pod doprovodnou zprávou, děkující migrantům za toto „přínosné kulturní obohacení", byl podepsán Robert Benda, předseda nezávislého odborového sdružení Federace vlakových čet. Fotografie ale pocházely z roku 2015, byly šířeny v souvislosti s tehdejší uprchlickou krizí na Blízkém východě, a text byl vymyšlen. Záměrná dezinformace měla za cíl vyvolat negativní postoje k ukrajinským uprchlíkům.

Důležité je prostě zjistit, jak je které médium důvěryhodné a jestli má článek konkrétního autora.

Odstrašujících příkladů je řada. Třeba anonymně provozovaný český web Aeronet, jehož příspěvky jsou standardně označovány „pk“ a jehož obsah často zahrnuje vymyšlené dezinformace, neověřené zprávy, konspirační teorie a otevřenou proruskou propagandu. 

Známé jsou v tomto směru i Parlamentní listy, hybridní médium s problémovou reputací. Navenek se tváří jako standardní zpravodajský web, ale pod povrchem se hraje podle jiných pravidel. Navíc míchá zpravodajství a publicistiku dohromady. „I to je špatně,“ jak připomněla Valérie Štylerová, „protože v prvním případě by článek měl být očištěn od názoru, v druhém případě na názory naopak čekáme.“ 

Na internetu je ale podle přednášející řada pomocných nástrojů, které nám umožňují se lépe orientovat. Například Google Lens. Umí nahrát obrázek a zjistit o něm více informací, někdy i jeho původní zdroj, a nepřímo třeba i datum pořízení. Nebo internetová skupina aktivistů Čeští elfové. Snaží se spolehlivě monitorovat českou dezinformační scénu a za tímto účelem vybudovala zřejmě nejrozsáhlejší databázi podvodných řetězových mejlů v Evropě.

Žurnalistiku nejrůznějších médií tvoří novináři. Jejich role v informování veřejnosti a v ochraně demokratických hodnot je nezastupitelná. Zhoršuje se ale i jejich prestiž. Vinu na tom mají samotní politici. Známý je výrok prezidenta Miloše Zemana, podle kterého by se novináři měli likvidovat. Slova zazněla během jeho setkání s Vladimirem Putinem.

Podstatná část z nich se snaží dělat svou práci dobře, tedy nelhat, popisovat pravdu, upozorňovat na nešvary společnosti. Klást politikům a vůbec mocným nepříjemné otázky, odhalovat nepravosti a přinášet důležité příběhy, které by jinak zůstaly nevyřčeny.

Přednáška Valérie Štylerové ukázala, jak složité a jak nutné je v dnešní záplavě informací hledat a rozlišovat. Přestože se poctiví žurnalisté snaží plnit nezastupitelnou roli své profese, konečná zodpovědnost leží na samotných čtenářích. Ti by měli k přijímaným zprávám vždy přistupovat s kritickým myšlením, aktivně vyhledávat různé zdroje a nenechat se strhnout prvním dojmem. Jinak řečeno – schopnost rozlišit pravdu od lži je v dnešním informačním chaosu klíčovou dovedností každého z nás.

-jan-