Petr Švejda: Zachránili mě obětaví lékaři a sestry

Šedesátiletý Petr Švejda ze Suchohrdel už tady nemusel být. Chybělo málo a stal se anonymním číslem v počtu stále narůstajících covidových obětí. Život mu zachránili ve znojemské nemocnici. Více jak týden tam ležel intubovaný a v umělém spánku a místo jeho plic dýchaly přístroje.

Sedíme teď spolu v kuchyni jeho rodinného domku, pár dní poté, co se vrátil z nemocnice. Spolu s manželkou Miladou se rozhodli, že budou o jeho boji vyprávět. Aby všichni věděli, že virus je nebezpečný, že může i zabíjet a že by se neměl podceňovat. A také proto, že chtějí upřímně poděkovat znojemským zdravotníkům a vzdát hold jejich obětavé a obdivuhodné práci.

Mysleli si, že se jich covid netýká.

„Před tím, než se to všechno stalo, jsme coronavirus vnímali tak, jako asi hodně jiných. Je to něco hodně vzdáleného, skoro mimo nás. Navíc jsme znali kolem sebe spoustu lidí, kteří tu nemoc prodělali bez problémů,“ začíná vyprávění paní Milada. Proto ani nezavolala doktorovi, když cítila drobné příznaky nachlazení. Myslela, že se jedná o virózu, kterou v tomto období pravidelně mívá.

Suché kašlání až do žaludku.

Jenže o víkendu se přitížilo i Petrovi. Ale bylo mu daleko hůř. Proto hned v pondělí kontaktoval obvodního lékaře a ten ho poslal na testy a zneschopnil. Už v úterý odpoledne přišly výsledky – byl pozitivní.

„Měl jsem zvýšenou teplotu, od středy se mi začalo špatně dýchat a pak jsem začal kašlat,“ vzpomíná Petr.

Ve chvíli, kdy s ním hovořím, však mluví ztěžka a hodně potichu, téměř sípe, zdaleka ještě není v kondici, hlasivky má stále podrážděné po chirurgickém otevření průdušnice. Ale v jeho tváři je radost.

Petr Švejda přežil.

„Doktor poslal jedny léky, v pátek nasadil antibiotika, nic nepomáhalo. Kašel byl stále prudší, manžel nemohl spát. Když se opřel, hned…

Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

Alžběta Janíčková