Vše nejlepší ke 102. narozeninám, pane Zikmunde, ale hlavně zdraví!
Ing. Miroslav Zikmund, legendární cestovatel, jedna z nejvýznamnějších československých osobností dvacátého století, se v těchto dnech dožívá 102 let. Vzhledem k tomu, že je čestným členem Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice, rádi bychom touto cestou vzácnému člověku, velkému cestovateli, spisovateli, fotografovi a publicistovi popřáli především pevné, covidem nedotčené zdraví i další léta života.
V mimořádně náročné době korovinové pandemie se nemůžeme setkat osobně s tímto vzácným člověkem, přítelem nejen nás, členů vedení klubu, ale i stovek návštěvníků cestovatelského festivalu CESTY, který se od roku 1988 konal v Prosiměřicích pětadvacet let.
Nechceme opakovat autobiografická data. Mnoho o životě a díle inženýra Zikmunda je obecně známé a snadno dostupné pro zájemce všech generací.
Pouze bychom chtěli těm, kteří jej osobně poznali, připomenout několik vzácných a poučných hodin a dní z téměř třiceti let setkávání, která nám byla dopřána s mimořádným a váženým mužem prožít. Namísto encyklopedických faktů si připomínáme pár drobných osobních vzpomínek a snímků.
Naše více jak pětiletá práce společně s tříletou existencí klubu nás přivedla k nápadu udělování čestného členství v klubu mimořádným cestovatelům. S neskromností sobě vlastní jsme také oslovili (1993) největší legendy tuzemského cestovatelského světa pány Hanzelku a Zikmunda – a dočkali se kladné odpovědi.
Jiří Hanzelka napsal: „Činnost GLOBE budu muset sledovat jenom na dálku. Moje radost nebude o nic menší a věřím, že mi situace dovolí, abych se k vám časem přece jenom vypravil. Velice bych si to přál…“
- Zikmund nám napsal: „Oceňuji vaši činnost právě proto, že je jaksi na periferii, tak trochu mi to připomíná buditelské úsilí někdejších buditelů, písmáků, šiřitelů vzdělání a znalostí blízkých i vzdálenějších světů…“
Jak letité přátelství přešlo z korespondenčního do osobního
Korespondence s panem Zikmundem nám dává naději na osobní setkání. Zveme jej na sedmý ročník setkání cestovatelů CESTY 1994 a on přijímá s tím, že se sejdeme v Brně na Zvonařce. Zaparkujeme škodovku nedaleko a s napětím jdeme k nástupištím. Pak už ho zahlédneme. Od skupinky se odděluje vysoká štíhlá postava v riflovém kabátě s brašnou přes rameno. Poznáváme našeho hosta, Miroslav Zikmund se otáčí, vyhlíží nás. Navzájem si zamáváme, pozdravíme se, potřepeme rukama a odcházíme k autu. Říkáme si, že stará škodovka stopětka není příliš důstojné vozidlo pro národem obdivovaného a oblíbeného cestovatele. Jeho život je sice spojen s tatraplánem, ale on zná život. Vzhledem k tomu, co na cestách světem prožil, není jízda s námi největším traumatem.
Míříme do Prosiměřic. Jdeme na prohlídku ubytování u nás doma. Pan Zikmund zkoukne část knihovny věnovanou knihám H+Z, ale než stačí svůj pokojík schválit, objevuje se u nás starosta Jan Kuřitka s tím, že místnost na obecním úřadě, kterou aktuálně uvolnila pobočka České spořitelny, už stačili přeměnit na pokoj pro hosta. Prvotní záležitosti, doprava a ubytování jsou vyřešeny. Letité jedinečné přátelství přechází z korespondenčního do osobního.
Po celodenním maratonu přednášek a diskuzí jsme na večer vždy připravili nějaký volnější program. Jak jinak na Znojemsku, než ve sklípku.
Domácí pán obědval lžící z ešusu
Při první návštěvě ve Zlíně (1996) ve vile pana Zikmunda nás domácí pán uvítal naprosto nezapomenutelně.
Jak se na velkého cestovatele sluší, obědval lžící z ešusu, protože tak je z cest zvyklý, a tak jídlo také nejlépe chutná.
Během prohlídky úžasné a obrovské knihovny upoutal naši pozornost rákosový panel s plastickými artefakty z cest. Kajmaní kůže, baťovky, kalebasy… Prozkoumáváme koutek po kousku, když přichází na řadu zvláštní dýka s vlnovitou čepelí. Květa pozná krásný indonéský kris – a hostitel se rozzáří. Exponát zná jen málokdo z návštěvníků, ženy ještě vzácněji. Květa si tím Miroslava Zikmunda natrvalo získala.
Přednáška o dobrodružství v Núbijské poušti
Po více jak deseti letech, kdy pan Zikmund pravidelně CESTY navštěvoval, jsme se domluvili, že by velkým přínosem byla přednáška jeho samotného. A tak se v pořadu našeho jubilejního desátého ročníku 1997 tak stalo. A návštěvníci to vřele kvitovali. Pan Zikmund přednášku pojal citací originálních zápisků z cestovního deníku a vlastních autentických vzpomínek na chvíle před padesáti lety, kdy v Núbijské poušti bojovali o život, kdy selhal kompas a oni zabloudili. Prožili klasické okamžiky lidí v pustině bez orientace, bez vody a pomoci.
Legendární příběh připomínáme proto, že na nás osobně velmi zapůsobilo, když pan Zikmund zakončil své vystoupení připomínkou, že většina posluchačů v sále byla v oněch kritických chvílích ještě na houbách…
Poznali jsme místa, kam návštěvy nevodil
S panem Zikmundem jsme se léta setkávali vždy kolem poloviny května u něj doma ve Zlíně. Měli jsme vzácnou možnost poznat i místa, kam se návštěvy nevodí, takže horní pracovnu, jakýsi velín, kam pronikli také mnozí novináři, ale dokonce do suterénu, kde odpočívá archiv dokumentů, negativů a dalších artefaktů z cest, které cestovatel postupně, vzdor vysokému věku, zpracovává, identifikuje a popisuje, aby je mohl smysluplně předat zlínskému Muzeu Jihovýchodní Moravy.
Velká čest pro Prosiměřické
Pan Zikmund si v průběhu let vytvořil hlubší vztah i s Prosiměřicemi. Zdejší lidé jej znají, oslovují, kontaktují i při dalších veřejných akcích jako Jurta ´95 a dalších. Společně s vedením městyse Prosiměřice jsme proto připravili slavnostní obřad udělení čestného občanství (25. 10. 2008).
Vedle rodné Plzně je Miroslav Zikmund čestným obyvatelem Kopřivnice, sídla automobilky Tatra, se kterou je spojena značka H+Z a jejich cestovatelský život. Miroslav Zikmund je také čestným občanem Zlína, kde po návratu z velkých cest zakotvil. Od října 2008 je tedy navíc i čestným občanem Prosiměřic. Velká čest pro Prosiměřické.
Vy – organizátoři – mi budete ode dneška tykat
Pětadvacáté CESTY 2012 končí. Pan Zikmund s paní Marií společně s organizátory a několika dobrovolníky odcházíme na tradiční sváteční oběd. Slavnostní jubilejní smutná chvíle se blíží. Více jak čtvrtstoletí organizátorské práce, příprav a starostí končí. Budeme se dále setkávat příležitostně ve formě takzvaného summitu veteránů, ovšem už bez veřejnosti, bez oficialit. Tak si slibujeme.
Závěrečné slovo pronese pan Zikmund: „Všechno takové počínání se řídí podle Gaussovy křivky, takže má svoje těžké a skromné začátky a má-li konání smysl, dojde postupně k vrcholu. Po něm ovšem následuje nezbytný sestup, klesající fáze, kdy je potřeba včas rozpoznat, kdy skončit! Rozhodli jste správně…“
Své vystoupení zakončuje překvapivě: „A vy – organizátoři – mi budete ode dneška tykat, stejně jako já vám…“
Vnímáme tak velmi citlivě překvapivé uznání a ocenění naší mnohaleté práce.
Pouze dva subjekty zabývající se odkazem velkých cestovatelů
Existují pouze dva subjekty zabývající se odkazem díla Hanzelky a Zikmunda, a to Klub H+Z při Muzeu Jihovýchodní Moravy ve Zlíně a náš Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice.
Když se blížily fantastické 100. narozeniny pana Zikmunda, přemýšleli jsme, jak s jubileem naložíme. Z organizačních a kapacitních důvodů jsme se nemohli osobně zúčastnit slavnostního setkání zlínského klubu, a tak jsme se rozhodli pro přátele našeho klubu a pro všechny, kteří se s panem Zikmundem v minulosti osobně setkali, pořídili četné dokumentární snímky i selfie, připravit výstavu 100 x Miroslav Zikmund.
Znovu jsme při zpracovávání a vyhledávání snímků zavzpomínali na vzácné minulé chvíle. Výstavu otevřenou 7. února 2019 navštívily stovky vděčných zájemců. Škoda bylo, že sám pan Zikmund se pro zdravotní problémy nezúčastnil ani slavnostního zasedání zlínského Klubu, ani naší vernisáže. Přesto jsme přípravou i provázením návštěvníků udělali radost sobě i hostům. K výstavě jsme také připravili katalog, který jsme samozřejmě společně s fotodokumentací Miroslavu Zikmundovi zaslali.
Věříme, že až pomine pandemie a nezbytná opatření, že pana Zikmunda navštívíme a bude nám umožněno prožít další nezapomenutelné chvíle.
Věříme, že pár vzpomínek potěší nejen oslavence, ale také všechny, kdo se s panem Zikmundem osobně setkali…
Věříme, že v den 102. narozenin, když covid-19 nám zabránil společně si připít skleničkou znojemského vína, budeme na dálku v duchu spolu.
Květoslava a Jaromír Polákovi
(mezititulky: redakce)
