Když se ti, kteří něco znamenali, potkali v lesíku
Tenkrát se v blízkosti Městského lesíka – ne-li takřka v něm – sešli všichni, kteří ve své době něco znamenali. Potíž je tom, že nemám tušení, kdy a proč k tomu došlo.
Vezmu-li ovšem v potaz, že hodně osobností na fotografii mělo blízko ke zdravotnictví, patrně se strefím, když vyslovím domněnku, že rokování se zcela určitě týkalo stavebních nemocničních úprav.
Jisté ale je, že dominantní postavou zachyceného okamžiku byl ing. Miroslav Šimeček, svého času šéf znojemských Pozemních staveb, který se dokázal vždy dokonale orientovat i v situacích zapeklitých, a nadto, když měl dobrou náladu, nezkazil žádnou legraci – to je ten pán s knírkem, který cosi ukazuje paní po své pravici.
Tou není nikdo jiný, než Marta Bayerová, funkcionářka komunistické strany, poslankyně i senátorka a svého času jedna z vůdčích hráček na radnici… Mnozí na ni vzpomínají v dobrém, že neváhala pomoci a mělo to okamžitý efekt. Byla to pohotová dáma malé i velké politiky, v níž s přehledem kormidlovala napříč společensko-ekonomickým zřízením před i po Listopadu.
Na snímku Marta Bayerová poslouchá soustředěně, protože se vždy dobře vyznala v tom, komu nastražit uši.
Vedle ní stojící starosta Znojma Pavel Balík (dej mu pámbu věčnou slávu) má ruce sepnuty jako velebníček. Inu, lidoveckou příslušnost v sobě nikdy nezapřel, což se dokonale odráželo rovněž v jeho ochotě. Byl vstřícný ke všem, kdo u něj hledali pomoc. Nejeden začínající politický adjunkt si k němu chodil pro rady a Pavel Balík ho nikdy neodmítl.
Tipoval bych, že onen pán stojící v nejvzdálenějším místě fotografie, je Zbyněk Wirth, někdejší ředitel zdejšího špitálu, jenž si strategicky důležité místo v pozadí vybrat uměl.
Poslední člověk s knírkem, jehož polovinu lebky bych si troufl identifikovat, je náměstek ministra MUDr. Dalibor Štambera, který byl a je aktivním hráčem nejen ve zdravotnictví, ale i v politických sférách dodneška.
Pánům rámujícím snímek vlevo a vpravo se musím omluvit, protože si jejich jména nevybavuji.
Zastaví-li se ovšem v redakci, aby mě vyplísnili za sklerózu, nabídnu jim coby odpustek panáka slivovice, kterou nám jednou přinesl do redakce právě Pavel Balík, jenž ji vypálil v rodných Morašicích.
Vlastimil Mrva
foto: archiv autora
