Potravinová soběstačnost

Téma ožehavé, přitom velmi důležité.

Od vstupu do Evropské unie docházelo postupně k omezování zemědělské výroby. Náš výrazně zemědělský okres to bohužel pocítil ztrátou mnoha pracovních míst.

Zemědělství bylo likvidováno nejen výprodejem zemědělské půdy, budováním meziskladů, ale i budováním solárních elektráren tam, kde se dříve pěstovalo obilí či brambory. Nesmíme zapomenout ani na všeobjímající řepku, která zatlačila do pozadí ostatní zemědělské komodity.

Pro někoho dobrý byznys, pro jiného zdroj alergie a zdravotních obtíží, pro dalšího ztráta práce.

Problém zemědělství je složitý. Za jeho úpadek můžeme poděkovat Evropské unii. Naši zemědělci dostávají zhruba čtyřikrát menší dotace než zemědělci ve „starých“ zemích EU, a nejsou tudíž schopni jim konkurovat.

Díky tomu nejsme potravinově soběstační.

Prezident Agrární komory uvedl, že v základních potravinách jsme soběstační pouze z 58%.

Pro představu uvádím i soběstačnost naší země v některých komoditách: zelenina soběstačnost jen 25%, ovoce jen 30%, vepřové maso 38%, drůbeží maso 59%, vajíčka 60%, mléko 90%.

Vše ostatní musíme dovážet. Jsme dobrým odbytištěm nejen pro západní zemědělce, ale hlavně pro Polsko. To si svoje zemědělství ochránilo lépe, nemůžeme tedy cenově konkurovat ani jemu. A k tomu si vzpomeňme na problémy s jejich kuřecím masem k nám dováženým, které neprošlo našimi hygienickými kontrolami a bylo jim po právu vráceno.

To byl poprask z Evropské unie, co jsme si to dovolili. Ale my musíme mít právo rozhodovat, co se u nás má prodávat a co ne, zvláště když je maso zdravotně závadné. Stát musí chránit svoje občany.

A co brambory?

Základní potravina a naše chlouba. Dřív brambory uskladněné ve sklepě vydržely celou zimu. Dnes i v lednici velmi rychle podléhají zkáze.

Holt se k nám vozí kde co, ale kvalitu to postrádá. V roce 1990 jsme byli soběstační ve všech základních komoditách, ještě jsme mohli přebytky vyvážet. Brambory se pěstovaly na ploše 109 000 hektarů, dnes je to pouhých 29 hektarů.

V roce 1990 jsme vyprodukovali 1,5 milionu tun jatečních zvířat (skot, prasata, drůbež – v živé hmotnosti), dnes jsme na necelé polovině – něco přes 700 000 tun.

Řešením je podpora infrastruktury našeho venkova, českých zemědělců a ochrana klíčových komodit.

Zemědělskou politiku je potřeba vrátit pod kontrolu našeho státu. Ten musí být schopen zajistit potravinovou soběstačnost v nejzákladnějších komoditách, a to i v době ekonomické či migrační krize, případně také v době války.

Obecně je nutno podporovat obnovu našeho venkova, aby tam lidé zase chtěli žít.

Důsledky zemědělské politiky polistopadových vlád jsou smutné. Nyní máme předražené nekvalitní potraviny, které se k nám dovážejí z Evropské unie, a na polích se staví montovny a sklady.

To je potřeba změnit, zemědělská půda má sloužit lidem, ne obchodním řetězcům jako překladiště.

Mgr. Růžena Šalomonová Vaše kandidátka do Senátu České republiky

(PI)