Hlubokomašůvecká Venuše ožívá po téměř sedmi tisíci letech

Někdy kolem roku 4 600 před naším letopočtem ji vytvořil neznámý neolitický umělec. Na co myslel a co ho k tomu vedlo? Podobné otázky si možná kladl slavný boskovštejnský archeolog František Vildomec, když ji v roce 1934 objevil.

Nyní je uložena mezi vzácnými exponáty Moravského zemského muzea v Brně a má nevyčíslitelnou hodnotu. Je vysoká třicet šest centimetrů, má znázorněné detaily lidského těla včetně nosu a její v loktu ohnuté paže směřující vzhůru jsou asi projevem respektu a úcty k neznámému a všemocnému božskému principu.

Plastiky inspirované její podobou teď vznikají v ateliéru Olgy Krulové při příležitosti osmistého výročí první písemné zmínky o Hlubokých Mašůvkách. Budou v prodeji na blížících se oslavách, které se v této obci uskuteční o víkendu 18. až 20. září.

„Naši zastupitelé mě přímo oslovili, asi kvůli tomu, že jsem zdejší,“ vysvětluje sympatická a energická žena s milým úsměvem, která se keramikou živí od devadesátých let. Přivdala se sem před více jak třiceti lety a zná tu každý kámen. To se jí teď hodilo. Místní jílovitou hlínu nacházející se kousek od obecního úřadu totiž používá při výrobě glazury nanášené na sošku. Právě z ní mohl být před téměř sedmi tisíci lety zhotoven i její originál.

Její Venuše, které jsou ve dvou velikostních variantách a se stejnými detaily, si zachovaly působivost původního tvaru. Zatímco ale neolitičtí umělci modelovali své výtvory ručně, paní Olga postupuje jinak.

„Vnitřní část plastiky vyrábím pomocí sádrových forem, do kterých nalévám keramickou hmotu. Po ztuhnutí z nich Venuši vyjmu, nechám ji doschnout a projít prvním výpalem. Potom sošku namočím do hlubokomašůvecké glazury a asi osm hodin znovu vypaluji. Výrobek pak zhruba stejnou dobu chladne. Za jeden den jich stihnu vyrobit kvůli omezenému množství forem jen pár.“

A s úsměvem dodává, že by jich měla na oslavu dodat pět set a že se jí už o nich zdá.

V jejím útulném ateliéru se derou skrze okno paprsky slunce. Možná, že se umělec mladší doby kamenné, když svou sošku modeloval, také díval ke slunci a prosil o to, aby se mu dílo vydařilo, aby země dala úrodu a aby byl jeho rod uchován.

Fantazie?

V představách jsme přece svobodní.

-jan-