Vyprávění s Terezou Polachovou, která se v Itálii zúčastnila ME v lifesavingu
Ahoj Terezo, rád tě vidím. Nedávno ses vrátila z ME ve vodním záchranářství… Co bys mi k tomu řekla?
Dobrý den, je to tak, v polovině září jsem byla v Italském Riccione, kde se konalo mistrovství Evropy v Lifesavingu, jak se tenhle sport oficiálně jmenuje.
Lifesaving???
Jedná se o sport, který vychází z práce plavčíků. Závodí se v bazénových a plážových disciplínách, které prověřují hlavní záchranářské dovednosti. Na bazénu je to např. tažení tonoucího, hod lanem, podplavávání překážek nebo práce se záchranářským pásem. Na pláži je to pak plavání v moři, jízda na kajaku nebo boardu. Plážová část osahuje i atletické disciplíny na písku, a to hlavně běžecké sprinty. Královskou disciplínou je potom SERC neboli simulovaná záchranná akce, která komplexně prověří schopnosti opravdu zachraňovat a pracovat v týmu. U nás je to zatím docela neznámý sport, ale třeba v Austrálii, USA nebo v Německu je na profesionální úrovni. Je zařazen do programu Světových her, což je taková olympiáda neolympijských sportů. A na jedné z následujících Letních olympijských her by se měl Lifesaving představit jako ukázkový sport.
Závodilo se sice jen dva dny na bazénu a dva dny na pláži, ale v Itálii jsme strávili celkem skoro 10 dní, takže to pro mě bylo i hezké prodloužení prázdnin. Celkově to pro mě byl skvělý zážitek. Tenhle sport, který kombinuje jak plavecké, běžecké tak technické disciplíny, dělám zatím velice krátkou dobu. ME pro mě bylo teprve třetím závodem. Tady v Česku jsem absolvovala jen dva, na základě kterých mě zařadili do reprezentace a poté nominovali na ME. Takže do Itálie jsem jela vyloženě sbírat zkušenosti. U nás se většinou závodí jen v bazénových disciplínách, a třeba ty plážové jsem viděla úplně poprvé. Dokonce jsem při odjezdu ani nevěděla, v čem všem budu závodit. Pořád jsem se na všechno ptala. Třeba, jak ta disciplína vypadá, kde mám vyběhnout z vody, kdy se můžu vynořit, jaké jsou startovní povely, kde je předávkové území, co dělat, když spadnu z boardu atd. Myslím, že jsem musela být docela otravná (úsměv). Ale bylo to pro mě všechno nové, já do té doby znala jen plavecké závody, a tohle je přece jenom docela jiné…
I na bazénu jsem byla zpočátku trochu zmatená. Největší problém mi dělalo tahání panáka. To je figurína, která se dá naplnit vodou. Pak podle disciplíny, buď téměř plove na hladině, nebo leží na dně. Když je plně napuštěná váží skoro 60 kg, aby to opravdu simulovalo člověka. Já figurínu pojmenovala Panďa. A upřímně, zatím s Panďou moc kámoši nejsme (smích). Ta technika tažení je pro mě zatím dost těžká. Tahá se tak, že v jedné ruce, kterou máte u těla, držíte Panďu za krkem a druhou normálně plavete kraula. Jenže já do něj pořád kopu nebo mi vypadává z ruky. Máme ještě co zlepšovat. Stejně tak jsem se ze začátku smála, když jsem viděla závodníky, jak si mýdlem natírají nohy, aby se dostali do ploutví. A úplně největší překvapení pro mě byly plážové čepičky a dresy. To jsou takové skoro podprsenky. Musí je mít ale i kluci, a to jak v disciplínách v moři, tak na písku. Není snad nikdo, komu by to slušelo.
Celkově ale musím říct, že to byla opravdu velká a profesionálně zorganizovaná akce. To mě až překvapilo. Stejně tak kvalita závodníků a zaplavaných časů. Třeba takoví Němci nebo Francouzi jsou opravdu profesionálové, kteří se zaměřují jen na tenhle sport. Věřím, že kdyby přijeli třeba na ME v plavání, měli by medaile. Z některých zemí přijeli špičkoví plavci a mysleli si, že to budou mít na bazénu v kapse, ale oproti nim neměli šanci. Za Maďarsko přijel např. David Verraszto, plavecká světová špička, a na 200 metrů s překážkami měl co dělat, aby měl vůbec medaili. Britové si zase na běhy na pláži dovezli nejlepší atletické sprintery. Musím uznat, že oproti těmhle týmům, jako je Německo, Francie nebo Itálie, jsme opravdu ještě amatéři. Hlavně na tom moři. Jsme ve vnitrozemí, takže tolik možností na trénování s kajakem nebo boardem tady není. I tak si ale myslím, že jsme v Itálii dosáhli skvělých výsledků. V celkovém bodování národů seniorská reprezentace skončila 9. z celkových asi 20 států, to na národ bez moře docela jde. Dovezli jsme i dvě medaile. Jednu juniorskou z bazénové disciplíny házení lanem a jednu seniorskou ze surfrace, což je v podstatě plavání v moři, ale startuje se na pláži a do vody se vbíhá. Celkově se naše reprezentace určitě neztratila. Měli jsme několik finálových umístění v individuálních disciplínách i ve štafetách. Třeba my s holkama jsme postoupily do finále v každé naší štafetě. Na bazénu jsme zaznamenaly ve štafetě největší úspěch v holčičí záchranářské štafetě 4×50 metrů. Ta se skládá z rozdílných úseků. První je klasické plavání, druhý (to byl můj úsek) je padesátka s ploutvemi, třetí je se záchranářským pásem a čtvrtý s ploutvemi a pásem s tím, že toho pásu se drží ten třetí. Je to trochu zmatené, já vím (úsměv). Proto jsem taky měla úsek nenáročný na předávky. Každopádně jsme s holkama odpoledne o dvě vteřiny vylepšily ranní čas, zaplavaly český rekord a obsadily 6. místo. To je prý nejlepší umístění holčičí štafety za dlouhou dobu.
Startovala jsem celkově ve čtyřech bazénových a šesti plážových disciplínách, z toho většina z nich byly štafety. Hlavně proto, že v těch ostatních ještě nejsem otrkaná, což bylo poznat např. při startu board race, kdy jsem při vbíhání do vody s boardem v ruce hned druhý krok zakopla a spadla. Největší zážitek mám ale ze závodu SERC. Znamená to Simulated Emergency Response Competition neboli soutěž v simulované záchranné akci. Soutěží čtyřčlenné týmy, které jsou někde zavřené, aby nevěděly, co se na bazéně děje. Pak vám dají nějaké strohé info o tom, co se stalo za událost, a pustí vás ven. Tam je nasimulovaná nějaká nehoda nebo událost a vy máte dvě minuty na to všechny zachránit, správně ošetřit a dostat do bezpečí. Je to neuvěřitelný adrenalin, všechno je hrozně skutečné. Vběhnete na bazén a tam je třeba 10 lidí, co se topí. Pokřikují na vás, mávají kolem sebe nebo klidně začnou topit vás. Na břehu mohou ležet nějaké pomůcky, které můžete využít, ale je to hodně o rychlém rozhodování a znalosti, jak na určité situace reagovat. Prostě všechno jako při skutečné záchranné akci. Vybrali mě do toho týmu, aniž bych předtím viděla, jak ta soutěž probíhá. Byla jsem z toho hrozně nervózní, abych jim něco nepokazila. Před závodem jsem ze stresu snědla celou čokoládu (úsměv). Naštěstí všechno vyšlo dobře a skončili jsme 8., to byla zhruba polovina startovního pole. Věřím, že nám k tomu pomohlo i to, že všichni čtyři jsme přes léto pracovali jako plavčíci, takže jsme měli nějaké zkušenosti a znalosti o tom, co dělat.
Společně s námi měli ME i junioři, a ještě týden před tím masters, takže to byl takový skoro měsíční festival Lifesavingu. V Itálii tenhle sport patří pod svaz plaveckých sportů a Mistrovství Evropy byla taková generálka před mistrovstvím světa, které se bude konat za rok na stejném místě.
Terezo, jsi aktivní plavkyně TJ Znojmo. Jak bys u sebe zhodnotila minulou sezonu a s čím počítáš pro sezonu tuto?
Minulá sezona u mě byla trochu nahoru-dolů. V zimě, kdy se plave na krátkém bazénu, mi to šlo. Podařilo se mi vrátit se po zranění a udělat si asi po dvou letech osobní rekordy. Čekala jsem, že na to navážu i v letní (dlouhé) sezoně, ale hned zkraje mě zastavila nemoc a antibiotika. Když se mi podařilo vrátit se do tréninku, tak jsem si na soustředění přivodila problémy s ramenem. To byl další skoro měsíční výpadek. Pak začal kolotoč ve škole a už jsem to dohromady nezvládla dohnat. Po letní sezoně se mi do plavání moc nechtělo, ale právě Lifesaving pro mě byl novým impulsem a zdrojem motivace.
Rozhodně s tímhle sportem počítám i do další sezony. V polovině listopadu je v Brně mistrovství republiky a na začátku prosince bychom měli letět na meeting do Eindhovenu. To bude nejspíš zároveň i nominační závod na mistrovství světa. Jinak mám v plánu i klasické plavecké závody. Teď jsou nejblíž Plzeňské sprinty poté Slovakia swimming cup a mistrovství republiky.
Terezo, jak vidíš nedávné úspěchy ČR na ME a MS juniorů? Co bys řekla k účinkování na ME a MS Adama Hlobeně – asi ho znáš… (úsměv)
Ano Adama znám docela dobře, je to můj tréninkový parťák. To, co předvedl na ME i MS je fantastické. Adam směřuje k olympiádě a ty výkony to potvrzují. Prvně medaile z mistrovství Evropy v dorosteneckém rekordu na 200 motýlek a potom fantastická dvoustovka kraulem na mistrovství světa. Přitom mezi těmi závody bylo šest týdnů a je skvělé, že si dokázal udržet formu. 200 m kraul pod 1:50 navíc zaplavali v Česku historicky asi jen tři lidé, takže ten čas je opravdu kvalitní a věřím, že ho dokáže ještě vylepšit a atakovat třeba i seniorský rekord, který také drží Květoš Svoboda.
Celkově výsledky juniorů byly na těch velkých akcích skvělé. Hlavně teda Honza Čejka z Pardubic mě hodně překvapil. Na ME vyhrál 200 znak s časem kousíček za OH limitem a na mistrovství světa dominoval na 50, to jsou docela rozdílné tratě. Honza asi mezi závody spíš odpočíval a vyladil na tu 50, ale i tak ukázal svoji všestrannost a obrovský talent. Kluci na MS ve štafetě 4×200 překonali seniorský český rekord a Séba Luňák plaval finále 200 motýlk, jak na ME, tak na MS. Ty akce nám ukázaly, že tady máme kvalitní základnu mladých plavců a mnoho z nich je velkým příslibem do budoucna.
Adama celou dobu trénuje Jiří Kyněra, tebe také. Co bys řekla o panu Kyněrovi?
Je to tak. U pana Kyněry plavu už 10 let. Ten jeho tréninkový systém není pro každého. Člověk musí mít hodně píle, pokory a nebát se tvrdě makat. Ale pokud na to přistoupíte a tomu systému věříte, funguje to. Jeho výsledky to dokazují. Dokázal vychovat mnoho olympioniků, medailistů z ME i MS a českých rekordmanů v tak malém městě, jako je Znojmo, a v těch podmínkách, které tady jsou. To není náhoda, že je tolik dobrých plavců odtud. A právě proto ho považuji za jednoho z nejlepších trenérů v Evropě.
Jak vidíš ostatní sporty na Znojemsku?
Znojmo sice není velké město, ale ve sportu má určitě své jméno. Ať už je to hokej, florbal, plavání nebo box. V létě jsem fandila Vasilovi Ducárovi, když boxoval v Jihoafrické republice. Sleduji, jak se daří Vikči Bulínové, která se mnou chodila na gympl. Líbí se mi to, co tady rozjeli američtí fotbalisté. Přinesli sem úplně nový sport, který tady nemá tradici, ale povedlo se jim k tomu přitáhnout diváky a pozornost. Marketing a propagaci mají zvládnutý ukázkově.
Co vlastně děláš – studuješ?
Studuji na Masarykově univerzitě v Brně, konkrétně na Právnické fakultě. Teď jsem nastoupila do 3. ročníku.
Terezo, děkuji za tvůj čas a vyprávění. Jsem tvůj fanda!
Libor Duchoň
