České elity zradily, a nebylo to poprvé, říká spisovatel Josef Špidla

„Nevím proč, ale v dějepise se dočtete maximálně v deseti řádcích o tereziánských reformách, dva řádky o válkách skrz dědictví rakouské, a tím to končí. Dokonce Jirásek, který věnoval osmnáctému století devět románů a povídek, se roku 1741, kdy to všechno vybuchlo jako sopka, se tomuto století vyhnul jako čert kříži. Musel by připustit, že české elity opět totálně zradily,“ popsal úvodem Josef Špidla události, kolem nichž se točí jeho nová kniha Hoř, ohýnku, o mou duši se už čerti perou.

Historický román, vystavěný na pozadí tragického osudu sedmnáctileté Viktorie Veselé, která v květnu 1753 nešťastnou náhodou způsobila požár biskupského Vyškova, vnáší více světla do událostmi nabitého roku 1740, potažmo celého období válek o rakouské dědictví. Tou dobou usedla na habsburský trůn mladičká Marie Terezie, a než se stačila rozkoukat, panovníci okolních zemí uždibovali území její rozsáhlé říše.

„V dubnu umírá pruský král Fridrich Vilém I. V říjnu císař Karel VI. a o osm dní později ruská carevna Anna Ivanovna. Marii Terezii ještě neuschly slzy po pohřbu jejího otce, když pruský král Fridrich II. šokoval celou Evropu tím, že vpadl do Slezska a anektoval ho. Toho využil i bavorský kurfiřt Karel VII. Osmého prosince 1741 vtrhl do Čech a prohlásil se českým králem. Z 1 200 českých šlechtických rodů mu zhruba polovina z nich už toho dne vzdávala hold. Marii Terezii hodily jako špinavý hadr přes palubu. A z celé velké říše jí zbylo jen Dolní Rakousko,“ přiblížil Josef Špidla.

V knize se detailněji věnuje méně známým skutečnostem ústředních postav této epochy, jako byl například násilnický vrah baron von Trenck, který bývá v mnoha publikacích často příliš romantizován. Prostor je věnován také jeho jedinému příteli…

Celý článek najdete v aktuálním vydání Znojemska na všech novinových stáncích nebo online zde.

-bur-