Natálie Svatoňová:Tanec je prostě výjimečný a nejde ničím nahradit

Jednou z tanečnic, která se 11. června představila ve znojemském divadle během vystoupení tanečního oboru ZUŠ Znojmo, byla i Natálie Svatoňová. A protože ji trošku znám, našel jsem odvahu, abych jí dal pár tanečních otázek…

Ahoj Natálie, jak dlouho tančíš v lidové škole umění?

Dohromady tančím šest let. Chodila jsem do přípravky, poté jsem vyzkoušela další taneční skupiny, ale nejvíce se mi líbilo tady, takže jsem se vrátila zpět.  (úsměv)

Proč jsi tehdy začala tančit?

Už jako úplě malá jsem si doma pořád tančila, moc mě to bavilo a chtěla jsem takhle začít…

Kolikrát týdně tančíš v LŠU? Tančíš i doma „pro sebe“?

Chodíme tancovat dvakrát tydně a občas si i doma zatancuji, nebo se nějaké nové prvky přiučím.

Co tančíte za tance a jaká je náplň rozvrhu v LŠU?

Tančíme moderní tance, klasické  tance a balet, někdy i lidové tance, rockenroll a další…

Kolikrát ročně tančíte v divadle?

Tancujeme vždy na konci školního roku. Nacvičíme dvě sestavy a s těmi celý týden vystupujeme.

Jaký je tvůj největší zážitek v tancování?

Největším zážitkem je potlesk diváků po představení.

Jak se líbilo vystoupení tvé rodině?

Moji rodiče jsou z každého vystoupení nadšení a hrdí.

Co tě baví na tanci?

Na tanci mě baví to, že do toho může každý dát to, co k tanci cítí. Líbí se mi, že v tanci se může každý najít. Tanec je vlatně něco jako druhý život. Vždy když tančíte, nemyslíte na to, co bude, až dotancujete. Myslíte na to, co v tu chvíli děláte, a to se mi líbí. Nejkrásnější na tom je, že se všichni včetně naší nejlepsí paní učitelky, bereme jako rodina.

Jak bys srovnala tanec s ostatními „sporty“?

Tanec oproti ostatním sportům je jiný, není to jen řada cviků, které jdou za sebou, jak to někdy vypadá, ale musíte se do tance vžít, vcítit. Když máte k nějakému sportu odpor, není to tak poznat jako při tanci. Tanec je prostě výjimečný a nejde ničím nahradit. U většiny sportů jde na první pohled vidět, kolik energie a usílí to stálo, přitom tanec vypadá velmi jednoduše, ale jsou za ním hodiny dřiny a úsilí.

Natálie, co bys chtěla říct závěrem?

Na závěr bych chtěla strašně moc poděkovat naší paní učitelce Evě Lettlové, která má s námi opravdu velkou trpělivost. Bez ní bychom toto všechno nedokázaly. Vždy do naší hodiny přijde s dobrou náladou. Tato velká vystoupení dokáže každý rok až do posledního detailu naplánovat a zrealizovat. Naučila nás, co to doopravdy tanec je, a co všechno musíme obětovat. Všichni doufáme, že se divákům vystoupení moc líbilo a rodiče vystupujících budou nadále své děti v tanci podporavat. (úsměv)

Natálie, díky za tvá moudra!

Libor Duchoň