Na pohřbu Daniela Nekonečného se postaral o jeho zmrtvýchvstání Miroslav Pecháč z Horních Dunajovic

Pohřbu nedávno zesnulého legendárního šoumena Daniela Nekonečného, který se uskutečnil ve čtvrtek čtvrtého dubna v pražském krematoriu v Motole, se zúčastnil rovněž jeho dlouholetý přítel Miroslav Pecháč z Horních Dunajovic, jenž šokoval všechny přítomné hosty podobně efektním způsobem, jako to uměl jedinečný a osobitý umělec libující si ve žlutých barvách celoživotního hýřivého optimismu.

Miroslav Pecháč se totiž objevil v Nekonečného typickém kostýmu, takže to vypadalo, jako kdyby se svérázný umělec vrátil, aby se naposled rozloučil se svými nejvěrnějšími fanoušky, kteří ho neopustili ani po smrti.

Originalitu tohoto antinekrologického minihappeningu ocenili všichni truchlící, pro něž byl Daniel Nekonečný především nezaměnitelným performerem, jenž nikdy nezkazil žádnou legraci – a kdyby mohl, zcela určitě by se mu Pecháčovo působivě tlumočené poslední sbohem velice zamlouvalo. Vždyť samotná Nekonečného rodina před obřadem požádala všechny ty, kteří hodlali přijít, aby černou barvu a slzy zanechali doma.

Rodina ovšem neměla sebemenšího tušení, že Miroslav Pecháč splní její přání do puntíku a promění smuteční rozloučení s nezaměnitelným zpěvákem v cosi nezapomenutelně veselého. Vždyť kolem rakve se zpěvákovými ostatky se tančilo a zazníval dokonce i smích, avšak jen do chvíle, než se objevil Miroslav Pecháč, jenž svým dokonalým žlutým převtělením všem vyrazil dech.

Takové zlátnoucí rekviem si Dan Nekonečný skutečně zasloužil. Bylo ovšem doopravdy poslední? Vždyť ve vzpomínkách těch, kteří ho měli rádi, bude žít dál. Jak jinak, než nekonečně.

Miroslav Pecháč se pro náš list vyjádřil, že ani on sám netušil, co svým převlekem během obřadu způsobí. „S Danielem Nekonečným jsme se znali více než dvacet let a musím říct, že jeho tvorba i nezdolná živelnost byly šálkem mého čaje. Obdivoval jsem ho, protože z něj tryskala pozitivní nálada všude tam, kde se objevil. Byl zkrátka mou srdeční záležitostí a nikdy na něj nezapomenu. Jsem rád, že mi bylo dovoleno, abych se s ním rozloučil právě takto,“ svěřil se našemu týdeníku Miroslav Pecháč.

Vlastimil Mrva