Nella Lišková: Ta, která děkuje, zaslouží dík

Jmenuje se Nella Lišková a je jí dvacet let. Používá invalidní vozíček a má chronicky nemocné ledviny. Je proto odkázána na pomoc jiných, hlavně maminky, se kterou bydlí na jednom znojemském sídlišti. Po pár krocích se hned cítí unavená. V měsíci červnu se pro ni ve Znojmě běžel závod Extreme 790. Teď, kdy pominuly volební kampaně a rok se začíná po vánočním rozjímání pomalu rozjíždět, chtěla by zdánlivě prostou věc.

Poděkovat.

„Všeho si moc vážím a vřele děkuji. Hlavně touto cestou moc děkuji panu starostovi Janu Groisovi, který vše zorganizoval, znojemským Orlům, samozřejmě také samotným závodníkům,“ říká Nella.

Během vyprávění působí Nella Lišková křehce, a zároveň odhodlaně.

Ve svém krátkém životě prošla dvěma transplantacemi, ale její tělo nové ledviny bohužel nepřijalo. Další operace už není možná. Díky finanční pomoci závodu Extreme 790 jí teď mohli lékaři pořídit domácí hemodialýzu a ona se stala teprve třetí takovou pacientkou v republice. Život se jí změnil jako mávnutím kouzelného proutku.

„Nevím, kolik mě teď takových nádherných měsíců ještě čeká, jak dlouho bude můj přístroj fungovat, ale jsem vděčná za každý takový okamžik,“ vysvětluje dívka.

„Mohu se teď vzbudit podle svého a nevstávat ráno ve tři hodiny. Mohu si dopřát zakázanou čokoládu, polévku, omáčky, zmrzlinu, ovoce a zeleninu. O Vánocích jsem mohla ochutnat cukroví. Nyní, když mě maminka připojí na tři hodiny denně doma, tak mě dialýza opět vyčistí. Mohu se tak napít víc než půl litru za den a taky se můžu někam podívat. V létě jsem se dokonce mohla koupat! Poprvé! Prostě dělat všední věci.

Nedovedete si představit, jaká je to krása,“ rozplývá se Nella Lišková šťastně.

Vzápětí řeč převede na svoji maminku. „Vždy mi je oporou, dvacet let mě vozila do Prahy třikrát až pětkrát týdně na hemodialýzy. Prošla se mnou nelehká období a jistě jsem jí přidala nejednu vrásku. Naučila mě bojovat, někdy je to sice složité a často padnu na kolena, ale nevzdávám se. Poděkování si také ovšem zaslouží moje dvě starší sestry, které se snažily mě často rozveselit a pomoci mi. Energii a sílu mi dodává i kopa lidí kolem mě. Jsem ráda, že se ještě najdou takoví, kterým není osud jiných lhostejný,“ říká Nella Lišková s vděčností v hlase.

Lidé by si podle ní měli víc vážit všedních dnů. „Já si svoji nemoc nevybrala, ale nevzdávám se. Vždy se najdou lidé, kteří podají pomocnou ruku a nečekají odměnu. Je jich málo, ale o to víc by se o nich mělo mluvit,“ dodává Nella a přeje upřímně nám všem krásný nový rok spoustu osobních a pracovních úspěchů, kupu radosti, zdraví, a hlavně lásky a úcty jeden k druhému.

Velké poděkování by si ale zasloužila i ona sama. Za to, jak svou statečností inspiruje druhé, za skromnost a nezištnost.

Alžběta Janíčková