Tajemné fejetony Rudolfa Křesťana, které se okotily

Tajemné kotě aneb 95 fejetonů, které se autorovi okotily. Tak zní název již dvacáté sbírky podčárníků Rudolfa Křesťana, jemuž i tentokrát graficky nápaditě podstrojovala žena Magda ilustrující manželovy vyprávěnky s něžnou přilnavostí.

Letos pětasedmdesátiletý spisovatel s mladistvým apetitem dychtivého studenta zůstává svým slovesným krasopisem stejně hravým jako kotě, o němž píše. Žertovná dovádivost, vytříbený cit pro detail, vlídná nadsázka, ale rovněž onen nepostradatelný smysl pro nesmysl mu byly dány do vínku sudičkami, jejichž množství zůstává předmětem neutuchajících lingvistických disputací. Standardizovaný počet těchto slovanských bohyní osudu u Křesťanovy kolébky se jeví nedostatečným. Na to, co tento literát umí, jich muselo být víc, než jen tři.

Dlužno dodat, že sudičky rovněž nešetřily zvířecím názvoslovím, které prolíná veškerou autorovou knižní tvorbou. Kočky v patách, Myš v 11. patře, Podkovaná blecha, Kachna v bazénu, Jsem z toho jelen, Sypání ptáčkům anebo Jako husa do flašky dávají tušit, že náměty – často ze života zvířátek – loví Rudolf Křesťan s rafinovanou vynalézavostí a maratonskou výdrží.

Jeho premiérový fejeton vklouzl do podčárníkového kosmu v okamžiku, když coby šestnáctiletý študák střední školy začal pátrat s talentem hledače pokladů, aniž měl tušení, že toto nadání se ho bude držet – řečeno jeho oblíbenou animální terminologií – jako klíště. Nejenom, že literární skvosty nalézá, ale nadto se o ně se čtenáři dělí.

V roce 1959 málokdo tušil, že fejetonovému vesmíru vyšlo sluníčko, které nezapadá. Rudolf Křesťan totiž v pravidelných, povětšinou dvouletých intervalech servíruje svým skalním fanouškům dobrou náladu, nevšednost zdánlivé všednosti, ale zejména onu vzácnou ingredienci, jíž Francouzi říkají joie de vivre, radost ze života. Také tato receptura – vedle všeho hezkého, co Křesťanova písmenka nabízejí – se do jeho vyprávěnek vejde.

Tajemné kotě zůstává důkazem, že studnice Křesťanových nápadů nevysychá, k čemuž on sám podotýká: „Říká se, že lety prý autor zraje. No, nevím; zní to vzletně, ale pokud mě se týče, tak bych hlavně nechtěl ani touto nejubilejně jubilejní dvacátou knížkou zradit dychtivost a zvědavost bývalého středoškoláka.“

Patrně bych nenašel trefnější pointu, než je ta, jíž Rudolfa Křesťana dynamizovala Milena Buriánková z Liberce: Buďte zdráv a pište – co se do nás vejde!

Vlastimil Mrva