Pokora, slzy i objetí

Setkání se Simonou Štelcovou (rozenou Fojtlovou) jsem se trochu obávala, ale zároveň jsem se i těšila. Potkat se s vědmou se člověku přece jen každý den zrovna nepoštěstí. Křehká a velmi pohledná blondýna s pronikavýma očima. Viděly jsme se sice poprvé, ale možná jsme se už někdy potkaly, poněvadž jsme kdysi studovaly na stejné střední škole. O to víc mě překvapilo, co následovalo.

„Než začneme, musím něco udělat. Jak můžete proboha fungovat s takovou migrénou? Chápu to vzhledem k vašemu postižení páteře, ale ulevím vám,“ sdělila mi Simona. Přiložila mi ruce na krk a přikázala zavřít oči. Ucítila jsem velké teplo. Po chvíli jsem se dostala do zvláštního, ale uklidňujícího stavu. Simona se začala třást. „Proboha, tolik bolesti a utrpení,“ vykřikla. Potom se mi ohromně ulevilo. Jako když mi někdo sundá ze zad batoh plný kamení.

„Můžete otevřít oči,“ přikázala mi. Když jsem je otevřela, vyhrkly mi slzy. Simoně také. Chvíli jsme si spolu poplakaly. Potom mi Simona Štelcová vysvětlila, co se stalo, a začala ve mně číst jak ve zprávě internisty. Připadalo mi to jako návštěva u lékaře, psychologa a kněze zároveň. Dala mi různé rady čeho se vyvarovat. Probrala i celou naši rodinu, moje děti i velmi intimní a citlivé věci. Ty bych si ale nechala s dovolením pro sebe. Donesla mi dárek. Přívěsek. Srdce z růženínu a čínskou minci na přivolání peněz.

„To srdíčko noste na holém těle. V noci ho sundejte a občas omyjte vodou. Nevystavujte ho přímému slunci. Mělo by vám pomoci s problémy s vaším srdíčkem. Nevidím tam ale nic vážného, bude to dobré, nebojte,“ sdělila mi Simona (asi před třemi měsíci mi něco objevili na srdci při kontrolním rentgenu, koncem dubna jsem objednaná na vyšetření, tak uvidíme…).

Simona si pak z kabelky začala vyndávat své kouzelnické propriety. Křišťálové kyvadlo, drahé kameny, tarotové karty, knihu. Koště a černého kocoura tam naštěstí neměla. Rozhovor mohl začít.

Před chvílí jste mi ukázala, jakou silou vládnete. Kdy se u vás tento dar začal projevovat? Má někdo z vaší rodiny podobné schopnosti?

U nás v rodině má určité nadání strýc. Ten proutkaří a hledá studny. Že je se mnou něco trochu jinak, jsem začala vnímat už poměrně brzy. Takový zásadní okamžik přišel, když mi bylo asi devět let. Vrátila jsem se z letního tábora a těšila se domů. Přijeli jsme domů, já vystoupila z auta a ucítila svíravý pocit. V tu chvíli jsem věděla, že je něco jinak. V mém okolí se stalo něco zásadního a já to cítila (věděla) dopředu, což se mi za pár let potvrdilo. Takové záblesky ke mně občas přicházely, ale ještě jsem je tak úplně nedokázala pochopit.

A kdy jste se těmto věcem začala věnovat cíleně? Máte nějaké kurzy, vzděláváte se, učí vás někdo?

Věcem, jak já říkám, mezi nebem a zemí, se věnuji intenzivně asi dvaadvacet let. Vždy jsem to ale spíš brala jako koníček. Radila jsem svým přátelům, kamarádům, známým. Většinu života jsem pracovala v gastronomii. Přelomové byly poslední tři roky. To jsem pracovala jako manažerka v pražském baru Harley´s. Přišli za mnou z televize, že mají pro mne nabídku. Dlouho jsem váhala. Vždyť já nic neumím. Nakonec jsem nabídku přijala. Chvíli jsem působila v TV Barrandov v pořadu Volejte věštce. Nyní spolupracuji s maďarskou TV Active. Práci v gastronomii jsem opustila a jsem nyní čarodějka na plný úvazek.

A čím vším se zabývám? No, je toho hodně. Jsem kartářka, léčitelka, vědma, jasnovidka. Pracuji s energiemi, čistím čakry. Provádím odblokování negací, kletby, uhranutí. Dále jsou to minulé životy a komunikace se zemřelými. Kurz mám pouze jeden, masérský. To, abych věděla, jak funguje lidské tělo z lékařského hlediska. Jinak hodně čtu. Zajímám se o různé filozofie, náboženství i kvantovou fyziku a matematiku. Potkávám zajímavé lidi, kteří mi radí. A mým velkým učitelem je Bůh, díky kterému tyto dary mám.

Nemáte s tím, že svůj dar prodáváte za peníze a ještě k tomu v televizi, etický problém? Nebojíte se Pána Boha?

To víte, že s tím bojuju. Možná té televize nechám, kdo ví? Ale na druhou stranu si říkám, že díky tomuto médiu mohu ovlivnit nějaké věci a pomoci více lidem. A když si se mnou někdo domluví sezení, přistupuji k němu taky specificky, co se týká placení za mé služby. Cena je sice pevně daná, ale já stejně ke každému přistupuji individuálně. Většinou se ptám, kolik by dali, a nechávám to na nich.  Podívejte se Karel Gott, Jaromír Jágr. Ti mají také velký dar a talent od Boha. A celkem slušně je živí, nemyslíte? A Pána Boha se nebojím. Vždyť je to můj Otec. A otcové své děti přece milují.

Máte nějaké životní krédo, něco, čím se řídíte?

Důležitá je podle mě rovnováha. A to ve všem, co v životě děláme. Ve vztazích, víře, zdraví, jídle. Bohužel, tahle rovnováha je v dnešním světě těžce nabouraná. Záleží jen na člověku, kdy si to uvědomí. Víte, já jsem šťastná za to, co mám. Víc v životě nepotřebuju. Děkuji za mou úžasnou rodinu a přátele. Rodiče mě vychovali dobře a doufám, že se za mě nebudou muset nikdy stydět. V životě taky nesmí chybět pokora a láska. I naše myšlenky by neměly být nepřátelské. Myšlenka je totiž mocná zbraň. Už slavný Albert Einstein věděl, že myšlenka je hmotná.

Já věřím ve spoustu věcí. Třeba tomu, že je něco mezi nebem a zemí. Že Ježíš Kristus léčil energií, dotekem a vírou. Láska, že je ten nejsilnější cit na světě. Slušnost, respekt a pokora jsou velice důležité. Věřím, že začínáme ztrácet svoji lidskost, ale že v každém z nás je přesto něco dobrého, že veselejší lidi jsou zdravější. A hlavně věřím, že je důležité se z toho všeho neposrat. V životě používám čtyři základní principy. Velice mě totiž ovlivnila havajská léčitelská metoda Ho’oponopono. Opakujete si čtyři základní magické afirmace. Omlouvám se, odpusť mi, miluji tě, děkuji ti. Vyslovujeme je k sobě i směrem k druhým. Nechť se vám tato slova stanou vaším pomocníkem. Tato čtyři slova myslím vyjadřují celé naše bytí.

Setkala jste se díky svým schopnostem s někým zajímavým, slavným?

Jednou jsem byla s přáteli na procházce u Vltavy. V jedné kavárně tam venku na zahrádce seděla se svým psem slavná sběratelka umění a zakladatelka Musea Kampa v Sovových mlýnech Meda Mládková. Přistoupila jsem k ní, omluvila se, že ji vyrušuji, ale že jí musím poděkovat za vše, co udělala pro českou kulturu. Podívala se na mne a zeptala se, co dělám, jaké je moje povolání? No, jak to jen říct, jsem vědma, jasnovidka, kartářka. To paní Medu evidentně zaujalo. „Přijďte mi někdy vyložit karty, bydlím támhle naproti,“ řekla. Opravdu jsem paní Medu několikrát navštívila a karty jí vyložila. Je to pozoruhodná dáma, která na svůj věk rozhodně nevypadá. A to jí bude letos 96 let. O svém věku, a hlavně o stáří, ovšem nechce vůbec slyšet. Je to dáma úplně z jiného světa a století. Bylo to opravdu pozoruhodné setkání.

Chtěla bych využít setkání s vámi a poprosit o radu jak vylepšit svůj život, na co se třeba zaměřit?

No, podívejte se, Kateřino, asi takhle. Nikdy nebudete bohatá, ani chudá. Vaší devízou bylo a je slovo. A to především slovo mluvené. Tím směrem byste se měla ubírat. Ale to vy moc dobře víte. Je ve vás také obrovský duchovní potenciál, ten byste měla prohlubovat. Snažte se o větší vyrovnanost ve vašem životě. Měla byste začít malovat. Vidím tady kaligrafii. Ty tahy štětcem jsou uklidňující a pomohou vám. Zkuste to. A pamatujte, že v životě nic není náhoda. Všechno má nějaký smysl.

Děkuji vám za rozhovor a rady. Bylo mi s vámi příjemně.

Já děkuji vám, Káťo. I pro mě to bylo přínosné a milé.

Po ukončení našeho rozhovoru se Simona zeptala, zda mě může na rozloučenou obejmout. Chvíli jsme se tedy objímaly. I objetí totiž patří k léčebné terapii a také k vyjádření přátelství. Ještě ten večer po našem rozhovoru mi Simona telefonovala. Ptala se, jak se cítím. Kontrolovala, zda mi není po jejím zákroku špatně, a přála mi dobrou noc.

Zanedlouho po tomto rozhovoru jsem seděla s kamarádkou Romanou na kávě. Najednou se mě zeptala. „Nechceš úplně novou kaligrafickou sadu? Koupila jsem ji dceři, ale ona o ni vůbec neprojevila zájem.“ „Jasně že chci,“ vyhrkla jsem. A pak jsem kamarádce vyprávěla o interview se Simonou. Ta koukala! No, v životě opravdu asi není nic náhoda.

Kateřina Kotoučová