Žádný kantor není ideál, říká oceněná učitelka Ladislava Rivolová

Netroufám si odhadnout, kolik lidí nejen ze Znojma zná učitelku Gymnázia Dr. Karla Polesného Ladislavu Rivolovou. Ale určitě hodně. Nejen díky dlouhé řadě jejích bývalých žáků, ale také proto, že je velmi osobitá, svá a neustále organizuje něco nad rámec své práce. Mimo jiné už přes dvacet let divadelní zájezdy do Brna. Při té příležitosti jsem se s ní kdysi seznámila i já, tehdy jako doprovod své malé dcery Jany, dnes už dospělé. Dcera tyto divadelní zájezdy zbožňovala a hltala světové muzikály, co jsme viděly, doma si pak z nich zpívala písničky. Velmi ji bavilo také to, když paní Rivolová na začátku cesty zvedla v autobuse mikrofon a všem účastníkům zájezdu jako správná učitelka podala výklad o autorovi daného představení i smyslu jeho díla. Všichni jí pak zatleskali jako na divadle a ona se bránila, protože na rozdíl od herců na jevišti nevystupuje. Šlo o takový rituál. Proč to říkám? Protože vím, že právě tyto cesty do divadla mou dceru v určitém období velmi pozitivně ovlivnily. Samy bychom tak často nejezdily, a je to konkrétní příklad toho, jaký přínos může mít práce paní Rivolové i mimo školní lavice. Nyní také za tyto své dobrovolné aktivity obdržela od města Znojma při příležitosti Dne učitelů ocenění. Sešly jsme se v jejím kabinetě mezi vyučováním, a obavu, že nebude o čem povídat, jsem rozhodně neměla.

Co vlastně pro tebe tahle cena znamená? Určitě tě minimálně potěšila.

Samozřejmě, měla jsem z ní velkou radost. Ale jak už jsem říkala během jejího předávání, profese učitele se nedělá kvůli cenám. Už jako malá jsem tu práci chtěla dělat a hrála si na učitelku. 

Některé holky toužily po kariéře herečky či zpěvačky, já měla jasno. Posadila jsem si před sebe plyšového medvěda, mladší sestru, tu jsem tím chudinku trochu terorizovala, a předváděla školu. Ostatně oba rodiče byli kantoři, nakonec i má sestra učí a manžel je původní profesí také kantor. 

Jaké vlastnosti a schopnosti by měl podle tvých zkušeností mít dobrý kantor?

To je hrozně individuální. Ideální kantor neexistuje. I když kantořinu vystuduješ na vysoké, ještě to z tebe kantora nedělá. Je v tom souhra strašné spousty věcí. Jde také o praxi, určité vlohy, se kterými se narodíš a žádná skripta tě je nenaučí včetně schopnosti empatie, Navíc není na světě člověk, který by se zavděčil všem. Každému dítěti vyhovuje různý typ učitele. Co se týká mě samotné, jsem zásadová. Od začátku musí platit…