Za osudy skautů: Rudolfa Melkuse udal „kamarád“

Bylo jich osm a spojovala je láska k přírodě, víkendy s kytarou v údolí Dyje a skauting. Kromě toho ale i tragický osud, od romantiky na hony vzdálený. Všichni zemřeli v mladém věku během 2. světové války při obraně vlasti a svobody, jejich jména už od roku 1947 připomíná pamětní deska na nádvoří Nového Hrádku u Lukova. 

Onoho roku ji tam umístil 14. klub znojemských oldskautů shodou okolností 23. srpna. Téměř na den přesně o jedenadvacet let později napadla naši vlast vojska států Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou. Doutnající svobodu, kvůli které padlí skauti obětovali život, tak na dalších dvacet let tanky zase udusily.

Pamětní deska jako němý svědek celý politický vývoj v naší zemi kopírovala. Po sevření údolí Dyje železnou oponou byl vstup na Nový Hrádek i k samotné desce zakázán, stejně i skauting. Pouze v roce 1968 pamětníci mohli, tak jako dřív, pod deskou uspořádat vzpomínkové setkání. Znovu přišli na Nový Hrádek až v roce 1990 a od té doby tam pokračovatelé skautingu chodí vždy 8. května v Den vítězství nad fašismem.

Statečné padlé kamarády si připomněli i letos. Život každého by vydal na román. Zmiňme aspoň jednoho, Rudolfa Melkuse, v roce 1941 popraveného…

…v Kounicových kolejích. Byl veřejně známou předválečnou osobností, jednatelem Sdružení svazu Junáků ve Znojmě, tajemníkem župního junáckého zpravodaje a také autorem mapy středního a horního Podyjí a prvního českého plánu Znojma v nástěnném formátu.

Na letošní vzpomínkové akci na Novém Hrádku se objevila znojemská zastupitelka Alena Paulenková, jeho praneteř. Se sestřenici Alenou Procháskovou před časem pátrala v rodinných kronikách i v policejních archivech a zjistila, že jejich příbuzný se s rodiči přestěhoval z Vídně do Ctidružic a později Nového Šaldorfa.

V dřívější Vrbkově, dnes Melkusově ulici, žil v podnájmu před válkou v domě číslo 5, což se dřív nevědělo.

„Po Mnichovu se Znojmo nacházelo v oblasti Sudet a stalo se součástí hitlerovského Německa. Prastrýc byl v roce 1939 jako představitel předválečné české znojemské společnosti nacisty zatčen a vězněn ve Vídni, ale za půl roku jej propustili. Přestěhoval se s rodinou do Brna, kde pracoval na městském úřadě,“ říká Alena Paulenková. „Podruhé byl zatčen v roce 1941 – a to už se pro něj stalo osudným. Udal jej kamarád Viktor Ryšánek, kterému jako bývalému důstojníkovi československé armády a členu Obrany národa věřil. Tento konfident prozradil jejich ilegální buňku. Prastrýce věznili v Kounicových kolejích a 30. září 1941 byl během prvního stanného práva popraven. Ryšánek byl později jako konfident gestapa, který působil na jižní Moravě a později i v Čechách, roku 1946 odsouzen k trestu smrti,“ doplňuje Alena Paulenková.

V tomto případě tedy Boží mlýny mlely. Pomalu, ale jistě. Život to však Rudolfu Melkusovi nevrátilo a jeho malá dcera Eva, která na něj doma čekala, se jej už nikdy nedočkala. Zrádce Ryšánek ji jako malou rád houpal na kolenou.

Alžběta Janíčková