Za husitské revoluce zaznamenali ve Znojmě Hanse Hussa i jednookého Žižku

V létě 1404 oblehli uherský král Zikmund a rakouský vévoda Albrecht město Znojmo hájené Hynkem z Kunštátu a Jevišovic (alias Suchý Čert) spolu s oddíly Jana Sokola z Lamberka nad Oslavou. I přes skutečnost, že Rakušané využili poprvé na území Moravy proti hradbám děla, obléhatelé neuspěli. Jejich úplavicí prořídlá vojska odtáhla po šesti týdnech s nepořízenou a údajně zanechala v opuštěném táboře několik katapultů i děl.

Uplynulo několik let a ze včerejších přátel se stali nepřátelé. O obdobných přerodech zpíval v osmašedesátém Karel Černoch, byť stěží měl na mysli Znojmo a jeho okolí.

Jak se z bývalých útočníků mohli stát ochránci města, vyplynulo z přednášky Petra Elbela, vedoucího Ústavu pomocných věd historických a archivnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno, jenž v Alšovce hovořil o Znojmu během husitské revoluce.

Přesuňme se do roku 1411, kdy smrtí markraběte Jošta vymřela moravská linie Lucemburků a moravské markrabství se vrátilo pod přímou vládu českého krále Václava IV. Olomouc, Brno, Jihlava a Znojmo, tvořící čtveřici největších královských či markraběcích měst na Moravě, představovaly významnou oporu panovnické moci a staly se protiváhou proti ambiciózní panské šlechtě.

V té době začalo na Moravu pronikat husitství. Na rozdíl od Čech, kde se toto hnutí rozvíjelo hlavně v městech a vysoká šlechta byla v jeho podpoře převážně zdrženlivá, na Moravě nastala opačná situace. Velká města se zde rychle postavila proti reformnímu hnutí, jež si kupodivu našlo příznivce mezi vyšší šlechtou. Byl to důsledek dřívějších markraběcích válek a opakovaných přepadů kupců bojovými družinami Viléma z Pernštejna, Erharda Pušky z Kunštátu či Suchého Čerta, kteří se přikláněli na stranu husitství. Velká moravská města se proto postavila na opačnou stranu.

„Druhým důvodem k tomuto vývoji mohly být národnostní poměry. Reformní hnutí nacházelo ohlas spíše mezi Čechy. 

Ve čtveřici velkých moravských měst převažovalo německé etnikum. Podle jmen ve znojemských berních knihách zde česká menšina tvořila necelých čtyřicet procent obyvatelstva. V dalších městech žilo ještě méně Čechů, v Jihlavě dokonce jen asi deset procent obyvatel,“ vysvětloval Elbel.

Když v létě 1419 vypukla husitská revoluce a zemřel Václav IV., Znojmo nemeškalo a hned se hlásilo do služeb nového českého krále Zikmunda. Vyslanci městské rady slibovali v Budíně věrnost dědici českého trůnu. Další delegace se vydala v prosinci téhož roku na sněm do Brna, kde Zikmund přijal hold moravských stavů, načež zahájil vojenské tažení do Čech. Následně nařídil, aby také Znojmo nachystalo velká děla i obléhací stroje a na vozech je dopravilo do Prahy. 

Účty mohou prozradit více než kroniky

Dochované účty dokládají, že do první…